Monthly Archives: April 2013

Dámský kostým: Spodní prádlo

Včerejší příspěvek o viktoriánském kostýmu pro muže měl docela úspěch… asi by byl na místě i příspěvek o kostýmu pro dámy? Ten je o několik řádů složitější než pánský. Kde ale začít? Začneme tedy u dámského spodního prádla. Pokud vás to zajímá, čtěte dál!

Spodky
Dáma začínala každé ráno oblékáním spodků. Ty jsou nejčastěji rozdělené na nohavice a sahají ke kolenům. Některé nebyly rozdělené, ale přiznám se, že netuším, jak vlastně nerozdělené fungovaly. Kolem roku 1920 se spodky transformovaly do kalhotek, které jsou… mnohem kratší.

Spodky

Košilka
Na spodky se oblékla košilka. Ta byla bez rukávů (nebo jen s krátkými naznačenými rukávy) a sloužila k ochraně kůže před otlačením korzetem (a samozřejmě i korzetu před zpocením a zašpiněním).

Košilka
Košilka

Korzet
Ikonická součást oblečení, která „formovala“ a stahovala postavu ženy, aby odpovídala více ideálu krásy. Byla často vyztužena (velrybími kosticemi, později železnými nebo bambusovými pruty) a utáhnout šněrování na zádech trvalo dlouho (pokud ohlédneme od toho, že to bylo bolestivé) a bylo k tomu potřeba další osoby.

Korzet

Košilka přes korzet
Oblékala se přes korzet, aby nepoškodila další vrstvy oblečení.

Košilka přes korzet

Koš na sukni
Oblékal se následně, aby držel tvar sukně.

Koš na sukni

Spodnička
Na koš na sukni přišla ještě spodnička, která měla sukni dodat efektu „plnosti“ (a opět zabránit, aby se drahá sukně odřela o kovový výplet koše).

Spodnička

…tak a nyní byla dáma připravena konečně si obléknout sukni a živůtek. O svrchním oděvu ale zase někdy příště.

Posted in Střípky | Comments Off

Viktoriánský kostým gentlemana

Nedávno jsem se při prohlížení fotek z jakéhosi steampunkového/viktoriánského srazu rozčiloval, protože všechny holky na fotografiích si daly hrozně záležet s kostýmy (vrazily do jejich přípravy hrozně moc času a úsilí), zatímco chlapi cosi vyhrabali ve skříni na poslední chvíli v domnění, že staré sako stačí, abyste vypadali „viktoriánsky“. Tak pro ty, kteří si chtějí pořídit skutečný kostým, jsou určeny následující řádky.

Pokud se chcete obléci jako gentlemani, počítejte s vestou, sakem a kloboukem. Košile je totiž považována za spodní prádlo, nikoli za oblečení. Pokud se někde ukážete jen v košili, je to ekvivalent producírování se na veřejnosti ve spoďárech. Přijatelné je to snad jen v soukromí, při duelu (kdy odkládáte kabátec, abyste se mohli hýbat), nebo pro dělníky a příslušníky nižších tříd.

Vesta
Ve viktoriánské době odpovídala zhruba kravatě – lze s ní ozvláštnit tmavý kabát a každý gentleman bude mít pro kabát několik barevných vest, každou pro jinou příležitost. Je to módní vyjádření. Vesty se dělaly ve všech možných střizích, barvách a látkách, jaké vás napadnou (třeba vyšívané zlatem nebo stříbrem, pokud majitel chtěl ukázat bohatství). Od roku 1840 bylo dostupné čínské hedvábí, proto se do běžného denního repertoáru dostaly i vesty z tohoto vzácného materiálu. Gentlemani často nosili kabáty zapnuté jen na horní knoflík, aby byly jejich vesty vidět.

Vesta

Klobouk
Existuje mnoho různých druhů klobouků, ale pokrývka hlavy byla pro gentlemana v podstatě povinností. Existovalo mnoho druhů klobouků – od cylindrů, slamáků až po buřinky. Problematiku smekání klobouku jsme řešili včera.

Klobouk

Sako
Viktoriánské sako dosahovalo vepředu i vzadu těsně nad kolena. Bylo běžné ho nosit během dne i večer, což z něj činilo asi nejuniverzálnější součást šatníku gentlemana. Pokud se gentleman chtěl převléknout na formální večerní událost, oblékal většinou žaket (vzadu dlouhý nad kolena, vepředu dosahoval pouze do pasu). Jako dnes se objevoval jednořadý i dvouřadý (vesty byly často delší, takže pokud byl žaket zapnutý, přesahovala vesta dolů, takže ji bylo vidět).

Sako

Kalhoty
V devatenáctém století sahaly mnohem výš než dnes. Vrchní obruba kalhot dosahovala v podstatě až po pupík. Kalhoty byly často s pruhy nebo šachovanými nebo kostkovanými vzory, které by se nám dnes zdály uhozené… ale tehdy byly považované za elegantní.

Na kalhotách nebyly očka pro pásek, protože opasky se nepoužívaly (pokud jste nepatřili k těm nejnižším vrstvám). Místo nich se nosily šle.

Kalhoty

Košile
Kvůli neexistenci praček se oblečení pralo jen zřídka, proto většina mužů nosila košile bez límečku a pro formálnější příležitosti k ní připnuli odnímatelný límeček (který se dal prát snáze než celá košile). Některé košile měly také odnímatelný přední díl (dnes už to známe jen z westernů, kde se taková košile občas objevila), aby se dal vyměnit v případě skvrn, a nemusela se prát celá košile.

Košile

Doplňky
Nejběžnější byla vázanka nebo kravata. Následovaly kapesní hodinky na řetízku, který se nechával viditelně zavěšen z předních kapes vesty. Velká část gentlemanů také nosila hůlky pro chůzi a rukavice, protože etiketa udávala, že je pro muže nepřijatelné dotknout se kůže dámy vlastní kůží. Pokud jí kupříkladu tedy chtěl pomoci z kočáru, musel mít rukavice.

Doplňky

Posted in Střípky | Comments Off

Kdy sejmout klobouk?

Víte, kdy a jak smeknout klobouk ve viktoriánské době? Pokud ne, pak se podívejte níže!

Sherlock Holmes: Game of Shadows

Existují dva základní způsoby sejmutí klobouku, kterými mohl gentleman prokázat úctu:

- lehce klobouk nadzvedl asi o centimetr, dotkl se krempy nebo do ní cvrnknul prsty (bylo většinou vyhrazeno pro cizince); předtím než bylo toto gesto provedeno (pravou rukou), musel si gentleman vyndat z úst cigaretu, doutník, nebo dýmku
- sundání klobouku (vyhrazeno většinou pro přátele)

Oba vyjadřují respekt vůči druhé osobě a důstojnosti vůči sobě.

a) Venku sundává gentleman klobouk, pokud…
…je někomu představen, loučí se se ženou, starší osobou, nebo přítelem. Může to být při přivítání s někým, koho zná, především dámou (a to i na ulici).
…mluví s dámou, starším mužem nebo s úředníkem. Nemusí jej sundávat, pokud kupříkladu mluví s prostitutkou (není považována za dámu).
…někdo hraje nebo zpívá národní hymnu.
…je přítomen pohřbu něco pohřební průvod prochází kolem něj.
…mluví o ctnostné ženě nebo nějakém drahém zesnulém.

b) Venku se gentleman dotýká krempy klobouku, pokud…
…jde s přítelem a potká ženu, kterou zná pouze jeho přítel.
…mu dáma, která je mu cizí, poděkuje za nějakou pomoc či službu.
…se omluví dámě, která mu je cizí; kupříkladu, když do ní náhodou v davu strčí, či potřebuje projít kolem někoho v těsné blízkosti; či projde mezi dvěma lidmi, kteří vedou konverzaci – především, když jeden z nich je dáma.
…cizinec projeví dvornost vůči dámě, kterou doprovází – kupříkladu, když jí někdo zvedne kapesník, který upustila, otevře jí dveře nebo postoupí své místo.
…se ptá ženy nebo staršího muže na cestu.

a) V místnosti sundává gentleman klobouk v podstatě především doma, v kostele, restauraci nebo plesovém sále, kromě…
…veřejných budov nebo míst jako železniční stanice nebo poštovní úřad.
…hlavní místnosti nálevny nebo obchodu.
…případu, kdy sedí v obědové části v jídelně nebo kavárně.
…vstupních hal a chodeb kancelářských budov nebo hotelů.
…ve výtazích veřejných budov, pokud není přítomna dáma.
…případu, kdy nese balíček nebo tašky a obě ruce potřebuje k jiným činnostem.

Pokud je gentleman na pochybách, tak sundává klobouk vždy v místnosti, hned, kdy je to praktické.

Je považováno za známku pohrdání nebo neúcty, pokud si nechá gentleman klobouk nasazen v případě, že by bylo slušné jej sejmout.

Viktoriánské klobouky

Posted in Střípky | Comments Off

Bitva u Cenn Muracha

Teprve nedávno se dostaly do Londýna zprávy o bitvě u Cenn Muracha, po dlouhé době vratkého příměří velkém střetu elfích pánů. Podle všeho stálo za rozdmýcháním války stádo krav, které skřítci Cronana mac Maela odehnali z pozemků patřících Murchadovi Lučištníkovi. Ten poté, co mu bylo odepřeno jejich navrácení, sebral armádu a vyrazil k sídelnímu městu macmaelovců, k Cenn Muracha. Zde jej očekávalo vojsko obránce. Bitvu nejlépe popíše zápis z deníku pana Williama T. Harrowa, který ji sledoval z hradeb Cenn Murachu.

„…na straně obránců zůstal kníže Cronan mac Mael s tisícovkou skřítků na hradbách, aby mohli bránit město, pokud by bylo vše ztraceno. Do pole ale vyšlo vojsko, které se utkalo s útočníky v bitvě. Úplně vlevo stál syn knížete, pan Aen mac Mael s další tisícovkou murachských elfů, vedle něj Ronan fitzGerra se skřítky z Dubh Linn, černé bažiny, v počtu tří tisíců. Uprostřed byla tisícovka elfích rytířů v těžké zbroji z Údolí řeřavých uhlíků pod prapory Sibrica Slepého a úplně vpravo, chráněni z boku mokřady, další tisícovka – tentokrát fomoriani Mauhd, mezi kterými se tyčili obři.

Naproti nim rozložilo se vojsko Murchada Lučištníka. Proti levému křídlu mac maelských postavila se tisícovka cizích žoldnéřů z různých lén a oddíl fomorianů z Ostrovů. Vedle nich stáli kildarští horalé v počtu patnáct set, jejich kouzelné prapory nad nimi vlály. Středu velel sám Murchad s dvěma tisícovkami ze Spálených vrchů a rytíři své osobní stráže, které rozmístil mezi skřítky, aby posílil jejich odvahu. U mokřad stáli proti strašlivým fomorianům válečníci z Murchadova vlastního domu – čtrnáct set celkem – a mnozí z nich byli jeho vzdálení příbuzní nebo rodní. Pochodovali za zástavou knížecího syna Carnwulfa.

Útok zahájili s mohutným křikem macmaelovci a vrhli střed i pravé křídlo zpět. Vlevo ale jejich útok selhal, protože přes početní převahu, nemohli se zde skřítci uplatnit proti těžce okovaným žoldnéřům a zuřivosti fomorianů. Přes počáteční úspěch, zastavil se útok i vpravo, neboť fomorianská síla se zde vyčerpala a přes strašné ztráty, drželi obránci z Lučištníkova vlastního domu své pozice. Viděl jsem, jak jednoho z obrů srazilo kopí přesně vržené do oka – a pod jeho tělem zahynuli mnozí. Mladý Caernwulf srazil na zem velitele fomorianů, který díky zbroji nebyl zabit, ale couvl zpět a s ním se zmateně stahovali i jeho muži.

K polednímu zjistili macmaelovští elfové, že sice pomalu tlačí zpět střed nepřítele, ale nepřítele mají v křídlech a hrozí jim odříznutí od města. V této chvíli musel jeden z oddílů murachských elfů couvnout, aby znovu zformoval své řady k dalšímu útoku – ale to málo stačilo k vyvolání paniky. Skřítci zahlédli jednu z korouhví ustupovat a jejich zeď štítů se prolomila. Všichni se snažili zachránit holý život a dostat se zpět do města.

Při pronásledování padl Murchad Lučištník, pobodán mnoha kopími, protože se v zápalu boje dostal příliš daleko před vlastní rytíře. Nepřátelé se otočili a zavraždili jej tam, než přišel Murchadův syn, mladý Carnwulf. Ten je rozehnal, zvedl otcovu korouhev a vedl skřítky dál v pronásledování. Jen málo ze Sídhe před hradbami se dostalo zpět do města, než zavřeli brány.

Cenn Muracha je nyní obležena a očekávám, že se vzdá každým dnem, neboť Cronan mac Mael nemá dosti mužů k jejímu uhájení…“

Elfí oddíl

Posted in Střípky | Comments Off

John Nevil Maskelyne, paranormální vyšetřovatel

Jeden z nejznámějších anglických iluzionistů, který představoval anglickou obdobu francouzského iluzionisty Houdina. Jak byl Houdine vedoucí postavou tohoto nového „technicistního“ pojetí magie ve Francii, byl Maskelyne vůdčí postavou anglického hnutí. Kupříkladu trik „levitace“, který je mylně připisován právě Houdinovi, vytvořil Maskelyne. Byl také vynálezcem – od techniky strojů na jevišti nebylo tak daleko k mechanickým zařízením mimo něj. Vytvořil kupříkladu zámek na veřejné toalety, který šel otevřít teprve po vhození jedné penny. Stal se tak tvůrcem veřejných záchodků za poplatek.

S Williamem Mortonem založil iluzionistickou show, kde předváděl iluze a technické triky, které se staly základem moderního iluzionismu. Většina jeho vystoupení se odehrávala v Egyptian Hall v Piccadily (vstupné na představení bylo jeden šilink).

Egyptian Hall, Picadilly

Maskelyne byl ale především tím, co sám nazýval „paranormálním vyšetřovatelem“. Ve volném čase se věnoval odhalování podvodníků, kteří dělali špatné jméno iluzionistickému cechu, a vyšetřoval neobjasnitelné záhady. Původně zastánce myšlenky, že celá magie je humbuk, byl nucen díky svému vyšetřování přiznat, že jsou věci, které člověk nedokáže pochopit. Stal se respektovaným odborníkem na duchy a paranormální události, kdy dokázal odhalit příčiny podivných zjevení a zastavit je. Odhalil, že většina duchů, kteří jsou připoutaní k našemu světu a zjevují se živým, je zde držena nějakou nevyřešenou záležitostí nebo silnou emocí – křivdou, smutkem, bolestí. Často se staly obětí bezpráví, vraždy nebo nějakých podobných činů a teprve tím, že bude jejich křivda objasněna, bude zlomeno pouto, které je stále drží ve světě živých.

Postupně se Maskelyne stal tím, na koho se potřebujete obrátit, pokud ve vaší usedlosti straší, a vybudoval si na tom solidní vedlejší příjem (vedle vystupování se svou iluzionistickou show). Nicméně, nebylo to bez rizika. Jeho vlasy předčasně zbělely z hrůz, které zažil mezi tvory zásvětí.

John Nevile Maskelyne

Posted in Střípky | Comments Off