Monthly Archives: November 2012

Temže v zimě

Ilustrace zamrzlé Temže uprostřed Londýna během zimy. Říční parník si spěšně razí cestu mezi krami, aby včas dorazil na místo. Kotel je podle množství dýmu silně natlakovaný a skřetí nebo irští topiči u kotlů přikládají o život. Doprava takovým říčním parníkem byla na delší vzdálenosti (z East Endu do parlamentu) rychlejší než drožka, která se musela proplétat ucpanými koridory a hledat cestu spletí uliček.

Kdo je na palubě a librami přesvědčuje kapitána, aby ještě přidal? Soukromý detektiv, doufající lapit prchajícího vraha předtím než nasedne na večerní vlak z Londýna? Tajný agent, snažící se zabránit vraždě důležitého ministerského úředníka carskými špiony? Policista, jenž chce zabránit výbuchu pekelného stroje, který nastražili anarchisté? Lord spěchající požádat svou milou o ruku? Zasněžený Londýn je plný dobrodružství… 😉

Zamrzlá Temže

Posted in Střípky | Comments Off on Temže v zimě

Herečky ve viktoriánské době

Herecké společnosti byly jedním z mála prostředí viktoriánské doby, kde neplatilo ostré třídní dělení společnosti a kde se uplatňovaly ženy (a často i elfky) ze všech vrstev společnosti. Pro ženu to bylo jedno z mála míst, kde mohla dostávat za stejnou práci rovný (nebo často i vyšší) plat jako muži. Herečky, které se uplatnily, a hrály ve West Endu (divadelní okrsek, tehdejší Broadway světa), měly často až astronomické honoráře, které jim umožnily žít život v luxusu, obklopený obdivovateli.

Na druhou stranu, viktoriánská společnost se stavěla velmi podezíravě a odmítavě k ženám, jejichž živobytí záviselo na předvádění svého těla. Veřejná povaha jejich profese; rozporuplná povaha společností, kde pracovaly; odvážné kostýmy, které nosily (a které často odhalovaly mnohem více z ženské anatomie, než bylo mimo divadlo vůbec možné); stejně jako často pochybné herecké role, které hrály – to vše vedlo k tomu, že ve viktoriánské společnosti se na hraní pohlíželo jako na morálně velmi pochybnou profesi. Herečky byly na společenském žebříčku na stejné úrovni jako prostitutky (a nijak k jejich obrazu nepřispívalo, že mnohé se tak mimo prkna i živily). Ještě o stupínek níže stály tanečnice, které (podle názoru viktoriánské společnosti) předváděly vlastní těla na veřejnosti (na rozdíl od prostitutek, které tak činily v soukromí).

Herečka

Posted in Střípky | Comments Off on Herečky ve viktoriánské době

Švindl: Jezevec

Jezevec byl asi jeden z nejznámějších a nejvíce „hraných“ a úspěšných podfuků (ang. con) v 19. století (občas se dokonce hraje ještě dnes).

Spočíval v tom, že muž (často zámožný a obvykle i pod vlivem alkoholu) byl osloven mladou a přitažlivou prostitutkou a souhlasil s tím, že půjde do jejího pokoje. Zde, zrovna když začíná dohadování a podrobnostech, dveře se rozrazí a vstoupá „rozzuřený manžel“ oné dámy. Ten vyhrožuje násilím, žalobou, ale hlavně pak veřejným odhalením. Nakonec „manžel“ přistoupí na to, že bude mlčet, pokud mu bude vyplacena velká suma peněz. Hejl zaplatí a rychle zmizí, přičemž samozřejmě nic neohlásí, aby neohrozil svou pověst.

Jezevce vylepšila jistá Kate Phillipsová, newyorská podvodnice, který si do svého pokoje vzala jednoho večera obchodníka s čajem a kávou ze St. Louis. Do místnosti vrazil policista a přistihl je in flagranti. Obchodníka zatkl za cizoložství, odvedl jej k soudu a tam mu soudce vyměřil pokutu 15 000 dolarů (na tu dobu astronomická suma). Muž zaplatil na místě a zmizel. Všechno toho večera (včetně soudu a soudce) bylo přirozeně falešné a nahrané.

Nejvyšší formou „Jezevce“ je pak variace známá jako „Murphy“. Ta je pojmenovaná po jakémsi podvodníkovi stejného jména. Ten hejlovi popsal vnady a přednosti nádherné prostitutky a přesvědčil jej, že nejlepší bude dát peníze jemu a on vše zařídí – tím pádem se vyhne hrozbě být přistižen při placení prostitutce a vše bude v pořádku. Murphy pak hejla odeslal do pokoje, kde na něj ona dáma měla čekat… a než muž zjistil, že pokoj daného čísla neexistuje, byl už podvodník dávno v prachu. Zmíněný Murphy tak přinesl revoluci na poli prostituce, když k ní již nadále nepotřeboval prostitutky.

Jezevec

Posted in Střípky | Comments Off on Švindl: Jezevec

Navštívenky

Ve viktoriánské Anglii nepřicházelo v úvahu, aby někdo navštívil cizí osobu v jejím domě bez předchozího pozvání nebo ohlášení. To probíhalo tak, že gentleman navštívil (nebo častěji za sebe poslal svého sluhu či poslíčka) zmíněný dům a nechal zde navštívenku. Poté samozřejmě nebyl pozván ihned, pokud nešlo o skutečně velmi výjimečný případ. Běžně zamířil gentleman domů a na jeho adresu mu byla doručena navštívenka osoby, jíž chtěl navštívit. To bylo signálem, že návštěva v jejím domě jí není proti mysli (poslíček mohl také přímo vyřídit datum a čas, kdy jej přijme). Pokud ale žádná navštívenka nepřišla nebo přišla v obálce, odesílatel od osobní návštěvy odrazoval. Tento zvyk zasílání navštívenek byl oblíbený mezi britskou aristokracií, stejně jako francouzskou a americkou smetánkou.

Ohledně navštívenek existovalo mnoho různých zvláštností, které vypovídaly o záměrech návštěvy i dalších věcech. Pokud navštívenku doručil gentleman osobně, ohnul horní pravý roh. Pokud chtěl návštěvník blahopřát, ohnul levý horní roh, kondolenci pak značil ohnutý levý spodní roh. Pokud jste se chystali na delší dobu pryč a chtěli jste se rozloučit, ohnuli jste pravý spodní roh. Ženatí muži mívali navštívenky střední velikosti, svobodní malé. Mužské navštívenky byly vždy menší než ženské.

Navštívenka

Posted in Střípky | Comments Off on Navštívenky

Zuby od Waterloo

Běžně se v devatenáctém století užívaly zubní náhrady ze slonoviny (mroží nebo sloní). Ty ale nevypadaly jako pravé zuby, rychle degradovaly a ztrácely barvu. Proto se během 19. století pro zámožnější občany vymyslela zubní protéza, kde byly do slonoviny vsazeny skutečné lidské zuby. Ty vypadaly samozřejmě velmi přirozeně, ale problém byl se sterilizací, protože se používala jen horká voda (která nezabila samozřejmě všechny bakterie a bacily).

Říkalo se jim “zuby od Waterloo”, protože se získávaly z padlých vojáků na bojištích, popravených zločinců a vrahů, stejně jako od chudáků, kteří neměli jinou možnost přivýdělku než prodat svůj chrup. Mnoho vykradačů hrobů si z prodeje zubů udělalo živnost. Přestože byly oblíbené především zpočátku devatenáctého století, byly populární i během šedesátých let, kdy se vozily zuby v barelech z Ameriky (kde na bojištích občanské války nebyla o těla nouze).

Zuby od Waterloo

Posted in Střípky | Comments Off on Zuby od Waterloo

Viktoriánský interiér

Oproti dnešní době byly viktoriánské interiéry (samozřejmě těch, kteří si to mohli dovolit) plné, ornamentální a bohaté, často dle našeho vnímání „přeplácané“. Strohé vybavení nebo prázdné zdi se braly za projev špatného vkusu. Proto byla většina zdí doslova pokryta obrazy, dekorativními předměty, čínským porcelánem, orientálními koberci a dalšími předměty zájmu majitele bytu.
Interiér byl organizován dle přísného řádu, který určoval význam pokojů a jejich odpovídající výbavu. Nejdůležitější místností v domě byl salon, který musel být nejbohatěji vyzdoben, protože se zde přijímaly návštěvy. Druhý nejvýznamnější prostor byla jídelna (umístěná často ve sklepě), kde se společně jedlo a kam se zvali známí na večeři.

Typická zeď se skládala ze tří částí – ozdobný vystouplý sokl ze dřeva u země, zeď sama a ozdobná vystouplá římsa u stropu. Volný prostor zdi pak byl řešen dle významu místnosti. Vstupní prostory a chodby byly často jen vymalovány šedou barvou, aby nesoupeřily s významem ostatních místností. V ostatních místnostech byly nejčastější tapety s primárními barvami (červená, modrá, žlutá) v pozadí a přes ně potom malované florální motivy krémovou nebo podobně neutrální barvou. Oblíbená byla také linkrusta (patent vynálezce linolea), která byla v podstatě plastickou tapetou. Občas se používaly i dřevěné panely, ale nebyly tak časté. Výrazná tapeta je skutečně pro viktoriánský interiér nejtypičtější.

Nábytek určený k zařízení místností byl bohatý, složitě řezaný a tvarovaný dle všemožných historických stylů, oblíbených v té době – nábytek neogotický, alžbětinský, rokokový, neoklasicistní, orientální a další.

Viktoriánský interiér I.

Viktoriánský interiér II.

Viktoriánský interiér III.

Posted in Střípky | Comments Off on Viktoriánský interiér