Oproti dnešní době byly viktoriánské interiéry (samozřejmě těch, kteří si to mohli dovolit) plné, ornamentální a bohaté, často dle našeho vnímání „přeplácané“. Strohé vybavení nebo prázdné zdi se braly za projev špatného vkusu. Proto byla většina zdí doslova pokryta obrazy, dekorativními předměty, čínským porcelánem, orientálními koberci a dalšími předměty zájmu majitele bytu.
Interiér byl organizován dle přísného řádu, který určoval význam pokojů a jejich odpovídající výbavu. Nejdůležitější místností v domě byl salon, který musel být nejbohatěji vyzdoben, protože se zde přijímaly návštěvy. Druhý nejvýznamnější prostor byla jídelna (umístěná často ve sklepě), kde se společně jedlo a kam se zvali známí na večeři.
Typická zeď se skládala ze tří částí – ozdobný vystouplý sokl ze dřeva u země, zeď sama a ozdobná vystouplá římsa u stropu. Volný prostor zdi pak byl řešen dle významu místnosti. Vstupní prostory a chodby byly často jen vymalovány šedou barvou, aby nesoupeřily s významem ostatních místností. V ostatních místnostech byly nejčastější tapety s primárními barvami (červená, modrá, žlutá) v pozadí a přes ně potom malované florální motivy krémovou nebo podobně neutrální barvou. Oblíbená byla také linkrusta (patent vynálezce linolea), která byla v podstatě plastickou tapetou. Občas se používaly i dřevěné panely, ale nebyly tak časté. Výrazná tapeta je skutečně pro viktoriánský interiér nejtypičtější.
Nábytek určený k zařízení místností byl bohatý, složitě řezaný a tvarovaný dle všemožných historických stylů, oblíbených v té době – nábytek neogotický, alžbětinský, rokokový, neoklasicistní, orientální a další.
