Monthly Archives: March 2013

Ukryté matky

Přestože rozvoj fotografie postupoval v devatenáctém století velmi rychle, doba expozice byla stále dlouhá několik minut, po které museli lidé stát ve strnulé póze (bez úsměvu, protože obličejové svaly jsou nejnáchylnější na namožení). Byl ale zásadní problém přesvědčit ke strnulému stání děti, které nechápaly, proč musí stát na místě. Byl vyvinut trik, který spočíval v ukrytí jejich matky pod koberec či za záclonu, přičemž matka dítě uklidňovala… nicméně že ne vždy se to podařilo úplně dobře, dokládá dvojice přiložených fotografií… :D

Matka pod kobercem 1
Matka pod kobercem 2

Posted in Střípky | Comments Off

Šerm

V 19. století se postupně šerm změnil z praktické přípravy na souboje a duely na pouhý sport, kterému se věnují gentlemani, ale čím dál častěji také ženy (jako dvojice dívek na fotografii). Díky tomu, že přestal být přípravou na smrtelný zápas, objevily se ochranné obleky a přilby, které dovolovaly vést boj bezpečně, stejně jako nová pravidla, kdy za zásah se považují i doteky čepelí a nejen ty údery, které by byly protivníka vážně zranily či zabily.

Historie šermu zahrnuje i zapomenutou římskou školu (jejíž legionáři vyvinuli vlastní šermířské techniky) a středověké „manuály jak šermovat“, ale za první opravdové šermířské příručky se považují španělské knihy ze 16. století. Šerm jako „umění“ si s sebou vzali kastilští šlechtici do všech oblastí, kde působili. Především pak do renesanční Itálie, o kterou se svářili v té době s Francií. Právě zde vznikla „italská škola“, která položila základ modernímu šermu. Na ni navázala „francouzská šermířská škola“, která stojí téměř výhradně na bodání a v důsledku toho se začaly používat meče tomu uzpůsobené (především rapíry). Francouzská škola se rozšířila do celého tehdejšího světa a šerm velmi zpopularizovala.

V devatenáctém století osobní souboje upadaly na popularitě a ve velkém měřítku se objevovaly pouze na univerzitách a v armádě. Postupně tak došlo k přeměně válečné přípravy na sport, který se objevil již na první moderní olympiádě v létě 1896. Pro dámské postavy to nicméně znamená, že nikdo nemůže namítat, pokud jako jednu z dovedností budou mít „šerm“. Je to historicky přesné, protože jako sport byl šerm mezi vznešenějšími (či bohatšími) dámami podobně populární jako tenis.

Dvojice dam šermuje

Posted in Střípky | Comments Off

Maude Adamsová

Irská herečka, která nejvíce proslula romantickou aférou s následníkem trůnu, princem Edwardem. Poté, co princ na nátlak rodiny vztah ukončil, stáhla se do ústraní. Poté zmizela úplně. Málokdo ví, za jakých okolností. Podle všeho putovala z Dublinu do hrabství Kerry, aby navštívila přátele. Nikdy ale neodjela. Na cestě totiž potkala kočovnou skupinu skřetů, jejíž starý šaman v ní rozpoznal dívku, která má naplnit dávné skřetí proroctví. Skupina ji na místě vzala a odvedla do Férie, kde ji sněm skřetích klanů ze Zapáchajících mokřin a Osamělých hradů prohlásil královnou férijských skřetů věrných Tradici.

Vyfotografována je již jako skřetí královna, v podobě a oblečení, ve kterém se objevuje a vyjednává s ostatními pány. Její nenadálé objevení sjednotilo rozhádané skřetí klany z Vysočiny a změnilo rovnováhu sil. Sjednocení skřeti nyní představují nejsilnější mocnost v okolí a elfí pánové se začali chvatně šikovat, aby se společně ubránili. Děsí je příklad lorda Ceathwulfa z Dlouhého špičáku, který prohlásil o nové skřetí královně, že je „coura a běhna“… načež bylo jeho léno v podstatě za pochodu vydrancováno rozzuřenými skřety a požár jeho hořícího sídla byl vidět zdaleka.

Jaké jsou další plány chudé irské herečky, která se stala neznámo proč královnou férijských skřetů, zatím zůstává zahaleno tajemstvím.

Maude Adamsová

Posted in Střípky | Comments Off

Bazagra, Bescu, Berebescu!

Za římských časů se věřilo, že lidský jazyk není vhodný k oslovování bohů a démonů. Z textů kleteb a vázacích kouzel, které se nám dochovaly, je mnoho slov nepřeložitelných a jejich význam je neznámý. Jde o tzv. „voces mysticae“, slova, která nepatří k žádnému známému jazyku. Jsou to výrazy, které představují pojmy z jazyka, kterým by démoni mohli rozumět. Jsou to vyvolávání a tajná jména různých božstev.

Příkladem může být častá trojice na počátku – v římských dobách se dá mluvit o obdobě vyvolávací formule jakou dnes představuje „abrakadabra“… což byla dříve gnostická ochranná formule, dnes přežívá pouze jako zvulgarizovaná forma „kouzlení“, kterému věří jen děti. Tato trojice jmen je etruského původu, ale dnes jsou již neznámé povahy a podoby bytostí z etruského dávnověku, kterým patřily.

Vyvolávání těchto slov sloužilo k vázání síly při tvorbě vázacích kouzel, nebo „prokletých tabulek“, jak se jim občas říkalo (latinsky se nazývají „defixio“, řecky pak „katadesmos“). Jde o kouzelná slova napsaná na tenkých listech z olova, často smotané či srolované (případně přibité hřebíky). Tyto tabulky se většinou umisťovaly do podzemí – byly buď pohřbené v hrobech či hrobkách (pokud měl být mrtvý cílem prokletí či přimlouvatelem za úspěch kouzla), vrženy do studní či bezedných roklí, zazděny v podzemních komplexech nebo přibity hřebíky na zdech chrámů. Doprovázely je často kusy oblečení cíle nebo vlasy (především při kouzlech lásky šlo často o vlasy, ukryté uvnitř stočeného olověného listu). Občas k nim byly přiložené malé figurky představující oběť kouzla (probité skrz naskrz hřeby, šlo-li o prokletí).

Tyto kouzla oslovovaly pekelné nebo zásvětní bytosti jako Hádés, Cháron nebo Persfoné. Římské náboženství totiž bylo založeno na vědomí existence bohů, ale snaha zjistit svůj osud (věštby) nebo jej ovlivnit, byly považovány za svatokrádežné. Čarodějníci (nazýváni dle perských kněží „magi“) byli často pronásledováni a lidé je navštěvovali jen v noci.

Sabbat - matky přinášejí své mrtvé děti Bafometovi

Posted in Střípky | Comments Off

Nálevna U Královy hlavy

Dveře nálevny se otevřely, když dovnitř vešel vysoký muž v obnošeném obleku. Rozhlédl se a zamířil ke stolu, kde seděl Jerry Lonesdale, zdejší překupník. Kapsa příchozího byla tvarována tak, že se zdálo, že v ní má krabičku na šperky.

Gentleman v obleku

Gunnar Svigridsson si povzdechl a šťouchl do svého bratra:

„Odcházíme.“
„Ale vždyť jsme ještě nemluvili s Lonesdalem! Co budeme dělat s tou hromadou kradených drahokamů, co mám v kapse?“
„Odcházíme hned.“

Oba na jeden lok vypili pintu ležáku a brzy vyšli do chladného venkovního vzduchu. Mladší
z trpasličích bratrů se tázavě podíval:

„Co to mělo znamenat?“
„Lonesdale nám od těch drahokamů nepomůže. Ten dost dobře nepomůže ani sám sobě.“
„Jak to myslíš?“
„Toho chlapa co za ním šel se šperky znám.“
„Odkud?“
„Zatýkal mě před rokem.“

Oba bratři zamířili pryč, když se ze všech stran ozvaly policejní řehračky a muži v modrých uniformách vtrhli do nálevny…

Stejný gentleman, v uniformě

Posted in Střípky | Comments Off

Hluboko pod ulicemi města…

Dva rváči hodili staršího muže na zem k oběma svázaným dívkám. Nic si nevšímaly jejich spílání a zamířili ven. Klíč se otočil v zámku, když za sebou zabouchli dveře. Starší muž se s námahou rozhlédl a lehce se usmál rozbitými ústy, když zjistil, že dívky, které hledá, jsou zde. Na jejich naléhavé otázky ohledně své totožnosti jim řekl, že byl lapen při pokusu o jejich záchranu. Nad bědováním, že byl lapen, pouze mávl rukou. Tedy byl by mávl, kdyby neměl zápěstí surově spoutány.

„Víte dámy, slyšely jste někdy o švindlířích? To jsou lidé, kteří z boháčů a důvěřivých vylákají cennosti tak, že okradený jim je dá sám, rád a o své vůli. Nějakou dobu jsem mezi švindlíři žil, a pokud budete chtít, pak vám prozradím tajemství jejich úspěchu.

Je jím sebedůvěra okrádaného. Myslí si, že je lepší než jeho protivníci a švindlíři hrají přesně na tuto strunu. Dělají celou dobu to, co se od nich očekává, okrádanému vše vychází a vítězí… očekává snad Král krys, že se pokusí někdo jeho vězeňkyně osvobodit? Pak mu vyhovíme… Očekává, že jeho muži odvážlivce snadno lapí? Pak se tak i stane… Vítězí ale jen do té poslední chvilky, kdy si uvědomí, že kráčel po cestě, kterou připravili jiní, a jeho zdánlivá vítězství byly tahy jeho vlastních figur na šachovnici, jež uvolnily cestu protihráči k sražení figury krále.“

Zvedl ruku, která rozhodně nebyla spoutána, a ulízl si vlasy. Ty se na chvíli nezdály šedivé, ale černé jako půlnoc a v úsměvu se mu vyrovnaly vrásky, jakoby tam nikdy nebyly. Tvář, která se na dívky dívala, patřila potměšilému elfímu mladíkovi, který na ně mrkl, opět dal ruce za záda… a opět jako spoutaný gentleman oslovil dámy:

„Něco mi říká, že naše stráže již informovaly svého pána o zajetí záchranné výpravy. Nyní tak, jak se na správné vězně sluší, vyčkáme příchodu našeho únosce, což, dámy?“

Člen záchranné výpravy

Posted in Střípky | Comments Off

Viktoriánské pouliční gangy

Velká města, která se rozrostla geometrickou řadou díky průmyslové revoluci, se stala podhoubím pro vznik násilných gangů mladistvých, jaké se do té doby ještě neobjevily. Začaly vznikat v přelidněných slumech a předměstích, kde se život mnoho necenil, mnoho lidí umíralo, ještě než dosáhlo plnoletosti a o staré a nemocné se nikdo nezajímal. Děti vyrůstaly na ulicích, protože oba rodiče museli tvrdě pracovat, aby rodinu uživili.

Mnoho náctiletých se tak postupně začalo sdružovat v teritoriálních skupinách, které se postupně přeměnily v gangy, které si násilím tvrdě strážily své oblasti působnosti. Členům takových gangů se říkalo „Scuttlers“ nebo „ Sloggers“ a dali se na první pohled snadno poznat. Byl to totiž způsob života, jednotlivé gangy měly své „uniformy“, vlastní slangy a pravidla, pochopitelná jen těm, kteří jimi žili. Nosili obvykle účes, kterému se říkalo „opičí ofina“, kdy měli vlasy velmi pečlivě ostříhány na bocích hlavy a vzadu, ale vepředu delší (přičemž vlasy byly delší vlevo než vpravo). Nejdůležitější pro ně byl šátek, který nosili na krku a podle jehož vzoru a barev se dala identifikovat příslušnost k jednotlivým gangům. Jejich dívky se daly rozpoznat stejně snadno. Mohlo je prozradit opulentní vystavování šperků a perel, účesy podobné chlapcům, ale delší, kdy jim vlasy zakrývaly čela a padaly vepředu přes oči, stejně jako barevné šátky uvázané kolem krku, stejně jako u jejich chlapců.

Tyto gangy nebyly zpočátku jednoznačně zaměřeny kriminálně, spíše šlo o určitou potřebu někam patřit. Členové gangů sahali snadno k násilí, jako prostředku jak se ve své skupině osvědčit a docházelo denně k pouličním bitvám mezi jednotlivými gangy, které za sebou nechávaly i těžce zraněné a mrtvé. Každý „slogger”, který byl zatčen policií, mohl očekávat tresty kolem patnácti let káznice (kupříkladu během Války o Rochdale Road v letech 1870-71 bylo zatčeno na pět set gangsterů, z nichž většina byla ve věku kolem 12-13 let), ale to je od členství v gangu nijak neodrazovalo. Gangy vymizely až s přelomem století, kdy se státní správa začala o oblasti slumů zajímat, a občanské spolky začaly zakládat kluby pro náctileté.

Slavné gangy vznikaly kromě Londýna i v ostatních velkých městech své doby. V Birminghamu kupříkladu existovaly vedle sebe Cheapside Slogging gang, Gun Quarter, Garrisons Lane, Ten Arches, Bishop Ryders, The Whitehouse Street gang, Digbeth Gang a především nechvalně proslulí The Peaky Blinders.

Gangsteři
Gangsteři

Posted in Střípky | Comments Off

Fotografie evropských a domorodých (sikhských) důstojníků slavného oddílu Hodson´s Horse v Indii roku 1857. Oddíl vznikl jako nepravidelný regiment jízdy, který měl pomoci potlačit velké indické povstání, které vypuklo stejného roku. Postupně několikrát změnil označení, byl zařazen do britského indického vojska a dodnes slouží v řadách indické armády.

Oddíl se mnohokrát vyznamenal na indických válčištích, major William Stephen Raikes Hodson sám zajal krále Dillí (a chladnokrevně nechal popravit prince, když hrozilo, že je ozbrojený dav znovu osvobodí). Hodnon´s Horse prosluli odvážnými nájezdy, jeho příslušníci získali několikrát nejvyšší vojenské ocenění Viktoriina kříže (Victoria Cross) a mnohokrát se vyznamenali v boji. Major Hodson zemřel v Lucknow roku 1858, když po dobytí města nahlédl do domu, kde se ukrývali vzbouřenci, a byl střelen do prsou. Vojáci z oddílu skotských horalů, kteří viděli jeho skon, vtrhli do domu a zabili všechny, kteří se v něm ukrývali.

Hodson´s Horse, 1857

Posted in Střípky | Comments Off

Hattie Rohwoodová, dědička ocbhodního impéria

Hattie Rohwoodová je bohatou dědičkou obchodního impéria, sestávajícího s několika společností dovážejících do Anglie americkou bavlnu, indické koření, dřevo z Jávy, čaj z Cejlonu a rum z Antil. Stále drží smutek za svého manžela, který zemřel před dvěma lety (po dvou měsících manželství), objevuje se proto jen zřídka. Neúčastní se společenských událostí a vždy na sobě má černé vdovské šaty s hustým závojem, který jí zakrývá obličej. Neobjevuje se často na veřejnosti, a když tak jen na krátké chvíle.

Společníci oněch firem odmítli zprvu poslouchat ženu (navíc takovou, která si vzala jejich bývalého šéfa pro peníze). Objevily se i spekulace, že svého muže zavraždila. Hattie se ale ostře postavila za svá práva a ukázala, že má velmi ostré lokty. Během dvou měsíců byla opozice umlčena (často podle kritiků ne úplně čistými prostředky) a převzetí společnosti dokončeno, když všechny společnosti odsouhlasily novou majitelku. Tvrdí se, že dům hlavního kritika lehl popelem a druhému někdo unesl dcerku, která byla propuštěna teprve po hlasování. Další zlomily výhružky nebo úplatky. Ve společnostech tak panuje strach a společníci se bojí projevit jiný názor než oficiální. Část z nich prodalo své podíly a další mlčí a bojí se.

V současnosti se zbavuje částí firem, které nepřinášejí zisk. Na dlažbě se z hodiny na hodinu ocitly desítky dělníků a pomalu začíná připravovat dovoz opia do čínských přístavů. Několik lodí již cestu tímto směrem podniklo a vrátilo se s velkým ziskem, chystá se tak přesměrovat na tento obchod více lodí a zčásti přeměnit společnosti na tento druh obchodu.

Hattie Rohwoodová

Posted in Střípky | Comments Off