Monthly Archives: November 2013

Brzdaři

Když už jsme u parních vlaků, tušíte, jakou funkci měli ve vlaku brzdaři?

Brzdař v blizzardu

Byla to osamělá a velice nebezpečná práce, která mohla každý den skončit těžkým zraněním nebo úmrtím. Před vynálezem brzd na stlačený vzduch musel brzdař na pokyn z lokomotivy (hvizd, praporek nebo svítilna v noci) manuálně zastavit vlak v každé stanici, zatímco lidé nastupovali brzdy zase povolit a v další stanici opět. Brždění se provádělo tak, že brzdař vyrazil po střeše vlaku (během jízdy visel na ocelovém žebříku na posledním vagonu nebo později byl v “brzdařské kabince”) zezadu dopředu a na každém vagonu otočil kruhovou brzdu. Každý brzdař s sebou nosil tyč, kterou si pomáhal při brždění pro případ, že se brzda zasekla.Většinou byli ve vlaku brzdaři dva (jeden běžel zepředu, druhý zezadu), občas v případě velkého nákladu nebo dlouhého vlaku i tři. V tom případě seděl “střední brzdař” neustále na střeše vagonu (vystaven větru a dešti) a byl připraven na hvizd okamžitě zabrzdit svůj vagon. Brzdaři byli také zodpovědní za rozpojování a připojování vagonů a každoročně jich bylo několik rozmačkáno mezi soupravami nebo byli těžce zraněni.

Jak si umíte představit, vylézt na vlak jedoucí plnou rychlostí, běžet po střeše vagonu, přeskakovat mezery mezi vozy a na každém otočit brzu, nebyla žádná legrace. Při nepřízni počasí byla střecha časyto mokrá, v zimě pak zmrzlá a zasněžená, takže špatný krok mohl znamenat pád. Brzdy se často zasekávaly, takže brzdař musel používat svou tyč. Pokud pak brzda najednou povolila tlaku, mohl brzdař ztratit rovnováhu a mezi vagony spadnout pod kola vlaku. Každá zatáčka nebo výkyv vlaku (na střeše ještě znásobený) mohly znamenat, že brzdař uklouzne nebo klopýtně. V zimě byli navíc nahoře vystaveni mrazu a ledovému větru, takže nebylo neobyvklé, že každou zimu našli několik brzdařů na vlacích umrzlých.

Později se na vlaky montovala speciální “brzdařská kabina” (především v Prusku), ale i tak byla otevřená (aby byl slyšet hvizd z mašiny) a nevytápěná. Situace brzdařů se zlepšila až s aplikací brzd na stlačený vzduch, ale ještě dlouho poté (nejméně do konce první světové války) musel být brzdař připraven vyskočit na střechu a brzdit manuálně ve chvíli, kdy brzdy na stlačený vzduch selhaly.

Brzdař na střeše vlaku

Posted in Střípky | Comments Off

Topič

Věděli jste, že topiči na parních lokomotivách dostávali jen o trochu méně peněz než samotní strojvůdci? Nebo, že se člověk nemohl stát strojvůdcem, pokud nesloužil jako topič?

Práce topiče nebyla vůbec jednoduchá. Vyžadovala nejen sílu a vytrvalost, ale také akrobatické a provazochodecké schopnosti. K povinnostem topiče totiž patřilo i mazání šoupátek. Kdykoli se strojvůdci zdálo, že šoupátka potřebují namazat, poslal topiče v plné rychlosti, aby je namazal. Ten se s konví oleje opatrně protáhl kolem rozžhaveného kotle až dopředu k šoupátkům, která hrozila zadřením. Pak stejně opatrně, ale rychle, musel zpět, aby popadl lopatu.

Lokomotiva potřebovala na jednu míli až osmdesát kilogramů uhlí. V některých úsecích topič naházel do kotle během půl hodiny i dvě tuny uhlí. Nestačila ale pouze hrubá síla a ocelové svaly, protože uhlí muselo v topeništi hořet rovnoměrně. Byl potřeba solidní svik a dobré oko, aby lokomotiva běžela jak má. Hodně záleželo i na strojvedoucím, protože pokud udržoval stroj v pořádku, mohl snížit spotřebu vody a uhlí až o jednu pětinu.

Pokud stroj v pořádku neudržoval, mohl parní kotel explodovat a zabít oba muže v kabině. Na trati mohly být také překážky, padlé stromy, ulomené skály a koleje mohly být poškozeny. V té chvíli strojvedoucí zahvízdal na píšťalku a všichni, kteří hvizd slyšeli, vyskakovali za plné jízdy s nadějí v měkký dopad. Bylo to ale většinou lepší než zůstat v mašině, když vykolejila.

Topič

Posted in Střípky | Comments Off

Čeští vystěhovalci v Americe

Přemýšleli jste někdy, že odejdete hledat štěstí za velkou louži?
Během 19. století se z našich zemí (v rámci Rakouska-Uherska) dle úřední statistiky vystěhovalo ročně více než osm tisíc lidí do Spojených států Amerických. Ve skutečnosti bylo toto číslo mnohem vyšší, protože většina vystěhovalců požádala pouze o povolení k výjezdu do Německa, odkud dále pokračovali (protože USA nevyžadovaly při příjezdu žádné papíry). V roce 1900 žilo v Americe přes 250 000 krajanů. Vybíráme z “Přátelského slova pro americké vystěhovalce”:

“Jsi-li skutečně a pevně ustanoven hledati své štěstí v Americe, dbej pilně toho, abys zvolil sobě cestu co možná nejpohodlnější, nejrychlejší, nejbezpečnější a nejlevnější, a cesta taková otevírá se především přes Hamburk, kde tamější světoznámá přepravní společnost, zvaná Hamburg-Amerikanische Packetfahrt-Actien-Gesselschaft, jejímžto výkonným orgánem jest pak Augustus Bolten, W. Millerův zástupce, 33-34 Admirralitätstrasse, zřídila pod vedením řečené firmy české oddělení, jež zaměstnávajíc upřímných a amerických poměrů úplně znalých národovců, vždy věrně a bezzištně českým vystěhovalcům poslouží a jim všemožnou, často velmi výhodnou radou nápomocno bude.”

“K zapakování věcí používej dobrých, ale nepříliš velkých beden a kufrů. Šaty a peřiny nedávej nikdy do žoků, jako až dosud zhusta se stává, poněvadž se takto vlhkostí a mokrem mnohdy věci poškodi, že ani nejsou k potřebě. Bedny a kufry musí být pevně opatřeny, aby častým překládáním se neotevřely nebo nerozbily. Na každé bedně a na každém kufru stůjž jméno majetníka, pod které se, jede-li například z Hamburku do Nového Yorku napíše: ´Hamburk – New York´. Kufry a bedny, jež cestující chce na vodě používat, nebuďtež vyšší než jeden a půl střevíce, aby se mohly postavit pod koju (postel). Vysoké bedny a kufry musí se umístit v nákladní prostoře.”

“Vysvědčení o práci, vědě a umění, na něž v Evropě velká se klade váha, nejsou v Americe mnoho platna, ježto tam skutek jediným a také nejspravedlivějším bývá vysvědčením.”

Nový York

Posted in Střípky | Comments Off

Běžný den viktoriánského lékaře

Jak asi vypadal běžný den viktoriánského lékaře?
Většina času spočívala v návštěvách. Doktor měl sice vypsané ordinační hodiny (a to mnohdy i o nedělích), ale ty sloužily zpravidla jen nepravidelným návštěvníkům nebo chudším vrstvám, které si nemohly dovolit rodinného lékaře. Většina středostavovských rodin samozřejmě takového lékaře měla a očekávalo se, že členové domácnosti budou vyšetřováni i léčeni přímo v domě.

Typický městský doktor začínal den kolem sedmé, kdy hodinu a půl přijímal pacienty v ordinaci a pak vyrazil na pravidelné pochůzky. V poledne po obědě věnoval hodinu lékarně pro chudé, kde čekali pacienti odkázaní na podporu dobročinných spolků a města. Pak pokračoval v návštěvách až do deváté, kdy v ordinaci přijímal další nemocné. Mezi pátou a sedmou hodinou byl čas na večeři a odpočinek, do půl deváté byl opět v ordinaci a nakonec obešel pacienty v sousedství. Směnu končil kolem jedenácté večer četbou lékařské literatury a záznamy do knihy, kam zaznamenával případy z uběhlého dne.

Z takových záznamů víme, jaké případy mohl doktor očekávat. Newyorský doktor John Burke během těchto třinácti hodin ošetřil dva případy záškrtu, sedm bronchitid, jeden zápal plic, čtyři lidi trpící tyfem, dva tuberkulózou, jeden úplavicí, jeden zvracením a průjmem a jednoho, který přišel s bolením v krku. Dále jej volali k opaření, zranění kyčle, opakujícím se horečkám a problémovému těhotenství, hrozícímu potratem.

Doktor

Posted in Střípky | Comments Off

Samhain

Před několika hodinami skončil při západu slunce Samhain (vyslovuje se “sah-win” nebo “sow-in”), který značil konec sklizně a nástup zimy a temné poloviny roku. Přestože dnes nebo ve viktoriánské době jej lidé již neslavili, zůstal důležitým svátkem pro kraje Férie a její lid.

Od včerejšího do dnešního soumraku planuly na kopcích plameny ohňů a Sídhe se sešli, aby se mlčky účastnili pradávných obřadů, které od nich dávní lidé Ostrovů převzali, ale které jsou mnohem starší. Elfové obětovali dobytek, aby si zajistili štěstí a trochu světla i během dlouhé noci zimy… a udrželi stranou velkou temntotu, která náš svět hrozí pohltit. Půtky jednotlivých pánů Férie na chvíli umlkly a bojující armády přerušily bitvy, aby společně hodovaly a účastnily se chvil u ohňů, než byly bitvy dnes v noci opět obnoveny. Skřítci, kteří se spolu před několika chvílemi smáli, opět pozvedli zbraně v bratrovražených bojích.

Protože brány Férie se pro dnešní noc otevřely dokořán a Férie, svět lidí i svět mrtvých byly nejblíže jak jen mohou být, mnozí Sídhe se také vydali do našeho světa. Průvody elfů procházely cesty našeho světa tak jako mnohokrát předtím a jako mnohokrát poté. Jednotliví skřítci i elfové zamířili do našeho světa vyřídit si drobnosti, které nestihli dlouho předtím a na noc a den byly místy těžké poznat rozdíly mezi oběma světy.

Se západem slunce se brány opět na rok zavřely a uhlíky svátečních ohňů uhasly.

Samhain

Posted in Střípky | Comments Off