Přemýšleli jste někdy, že odejdete hledat štěstí za velkou louži?
Během 19. století se z našich zemí (v rámci Rakouska-Uherska) dle úřední statistiky vystěhovalo ročně více než osm tisíc lidí do Spojených států Amerických. Ve skutečnosti bylo toto číslo mnohem vyšší, protože většina vystěhovalců požádala pouze o povolení k výjezdu do Německa, odkud dále pokračovali (protože USA nevyžadovaly při příjezdu žádné papíry). V roce 1900 žilo v Americe přes 250 000 krajanů. Vybíráme z “Přátelského slova pro americké vystěhovalce”:
“Jsi-li skutečně a pevně ustanoven hledati své štěstí v Americe, dbej pilně toho, abys zvolil sobě cestu co možná nejpohodlnější, nejrychlejší, nejbezpečnější a nejlevnější, a cesta taková otevírá se především přes Hamburk, kde tamější světoznámá přepravní společnost, zvaná Hamburg-Amerikanische Packetfahrt-Actien-Gesselschaft, jejímžto výkonným orgánem jest pak Augustus Bolten, W. Millerův zástupce, 33-34 Admirralitätstrasse, zřídila pod vedením řečené firmy české oddělení, jež zaměstnávajíc upřímných a amerických poměrů úplně znalých národovců, vždy věrně a bezzištně českým vystěhovalcům poslouží a jim všemožnou, často velmi výhodnou radou nápomocno bude.”
“K zapakování věcí používej dobrých, ale nepříliš velkých beden a kufrů. Šaty a peřiny nedávej nikdy do žoků, jako až dosud zhusta se stává, poněvadž se takto vlhkostí a mokrem mnohdy věci poškodi, že ani nejsou k potřebě. Bedny a kufry musí být pevně opatřeny, aby častým překládáním se neotevřely nebo nerozbily. Na každé bedně a na každém kufru stůjž jméno majetníka, pod které se, jede-li například z Hamburku do Nového Yorku napíše: ´Hamburk – New York´. Kufry a bedny, jež cestující chce na vodě používat, nebuďtež vyšší než jeden a půl střevíce, aby se mohly postavit pod koju (postel). Vysoké bedny a kufry musí se umístit v nákladní prostoře.”
“Vysvědčení o práci, vědě a umění, na něž v Evropě velká se klade váha, nejsou v Americe mnoho platna, ježto tam skutek jediným a také nejspravedlivějším bývá vysvědčením.”
