Dveře nálevny se otevřely, když dovnitř vešel vysoký muž v obnošeném obleku. Rozhlédl se a zamířil ke stolu, kde seděl Jerry Lonesdale, zdejší překupník. Kapsa příchozího byla tvarována tak, že se zdálo, že v ní má krabičku na šperky.
Gunnar Svigridsson si povzdechl a šťouchl do svého bratra:
„Odcházíme.“
„Ale vždyť jsme ještě nemluvili s Lonesdalem! Co budeme dělat s tou hromadou kradených drahokamů, co mám v kapse?“
„Odcházíme hned.“
Oba na jeden lok vypili pintu ležáku a brzy vyšli do chladného venkovního vzduchu. Mladší
z trpasličích bratrů se tázavě podíval:
„Co to mělo znamenat?“
„Lonesdale nám od těch drahokamů nepomůže. Ten dost dobře nepomůže ani sám sobě.“
„Jak to myslíš?“
„Toho chlapa co za ním šel se šperky znám.“
„Odkud?“
„Zatýkal mě před rokem.“
Oba bratři zamířili pryč, když se ze všech stran ozvaly policejní řehračky a muži v modrých uniformách vtrhli do nálevny…
