Běžně se v devatenáctém století užívaly zubní náhrady ze slonoviny (mroží nebo sloní). Ty ale nevypadaly jako pravé zuby, rychle degradovaly a ztrácely barvu. Proto se během 19. století pro zámožnější občany vymyslela zubní protéza, kde byly do slonoviny vsazeny skutečné lidské zuby. Ty vypadaly samozřejmě velmi přirozeně, ale problém byl se sterilizací, protože se používala jen horká voda (která nezabila samozřejmě všechny bakterie a bacily).
Říkalo se jim “zuby od Waterloo”, protože se získávaly z padlých vojáků na bojištích, popravených zločinců a vrahů, stejně jako od chudáků, kteří neměli jinou možnost přivýdělku než prodat svůj chrup. Mnoho vykradačů hrobů si z prodeje zubů udělalo živnost. Přestože byly oblíbené především zpočátku devatenáctého století, byly populární i během šedesátých let, kdy se vozily zuby v barelech z Ameriky (kde na bojištích občanské války nebyla o těla nouze).
