Herecké společnosti byly jedním z mála prostředí viktoriánské doby, kde neplatilo ostré třídní dělení společnosti a kde se uplatňovaly ženy (a často i elfky) ze všech vrstev společnosti. Pro ženu to bylo jedno z mála míst, kde mohla dostávat za stejnou práci rovný (nebo často i vyšší) plat jako muži. Herečky, které se uplatnily, a hrály ve West Endu (divadelní okrsek, tehdejší Broadway světa), měly často až astronomické honoráře, které jim umožnily žít život v luxusu, obklopený obdivovateli.
Na druhou stranu, viktoriánská společnost se stavěla velmi podezíravě a odmítavě k ženám, jejichž živobytí záviselo na předvádění svého těla. Veřejná povaha jejich profese; rozporuplná povaha společností, kde pracovaly; odvážné kostýmy, které nosily (a které často odhalovaly mnohem více z ženské anatomie, než bylo mimo divadlo vůbec možné); stejně jako často pochybné herecké role, které hrály – to vše vedlo k tomu, že ve viktoriánské společnosti se na hraní pohlíželo jako na morálně velmi pochybnou profesi. Herečky byly na společenském žebříčku na stejné úrovni jako prostitutky (a nijak k jejich obrazu nepřispívalo, že mnohé se tak mimo prkna i živily). Ještě o stupínek níže stály tanečnice, které (podle názoru viktoriánské společnosti) předváděly vlastní těla na veřejnosti (na rozdíl od prostitutek, které tak činily v soukromí).
