Teprve nedávno se dostaly do Londýna zprávy o bitvě u Cenn Muracha, po dlouhé době vratkého příměří velkém střetu elfích pánů. Podle všeho stálo za rozdmýcháním války stádo krav, které skřítci Cronana mac Maela odehnali z pozemků patřících Murchadovi Lučištníkovi. Ten poté, co mu bylo odepřeno jejich navrácení, sebral armádu a vyrazil k sídelnímu městu macmaelovců, k Cenn Muracha. Zde jej očekávalo vojsko obránce. Bitvu nejlépe popíše zápis z deníku pana Williama T. Harrowa, který ji sledoval z hradeb Cenn Murachu.
„…na straně obránců zůstal kníže Cronan mac Mael s tisícovkou skřítků na hradbách, aby mohli bránit město, pokud by bylo vše ztraceno. Do pole ale vyšlo vojsko, které se utkalo s útočníky v bitvě. Úplně vlevo stál syn knížete, pan Aen mac Mael s další tisícovkou murachských elfů, vedle něj Ronan fitzGerra se skřítky z Dubh Linn, černé bažiny, v počtu tří tisíců. Uprostřed byla tisícovka elfích rytířů v těžké zbroji z Údolí řeřavých uhlíků pod prapory Sibrica Slepého a úplně vpravo, chráněni z boku mokřady, další tisícovka – tentokrát fomoriani Mauhd, mezi kterými se tyčili obři.
Naproti nim rozložilo se vojsko Murchada Lučištníka. Proti levému křídlu mac maelských postavila se tisícovka cizích žoldnéřů z různých lén a oddíl fomorianů z Ostrovů. Vedle nich stáli kildarští horalé v počtu patnáct set, jejich kouzelné prapory nad nimi vlály. Středu velel sám Murchad s dvěma tisícovkami ze Spálených vrchů a rytíři své osobní stráže, které rozmístil mezi skřítky, aby posílil jejich odvahu. U mokřad stáli proti strašlivým fomorianům válečníci z Murchadova vlastního domu – čtrnáct set celkem – a mnozí z nich byli jeho vzdálení příbuzní nebo rodní. Pochodovali za zástavou knížecího syna Carnwulfa.
Útok zahájili s mohutným křikem macmaelovci a vrhli střed i pravé křídlo zpět. Vlevo ale jejich útok selhal, protože přes početní převahu, nemohli se zde skřítci uplatnit proti těžce okovaným žoldnéřům a zuřivosti fomorianů. Přes počáteční úspěch, zastavil se útok i vpravo, neboť fomorianská síla se zde vyčerpala a přes strašné ztráty, drželi obránci z Lučištníkova vlastního domu své pozice. Viděl jsem, jak jednoho z obrů srazilo kopí přesně vržené do oka – a pod jeho tělem zahynuli mnozí. Mladý Caernwulf srazil na zem velitele fomorianů, který díky zbroji nebyl zabit, ale couvl zpět a s ním se zmateně stahovali i jeho muži.
K polednímu zjistili macmaelovští elfové, že sice pomalu tlačí zpět střed nepřítele, ale nepřítele mají v křídlech a hrozí jim odříznutí od města. V této chvíli musel jeden z oddílů murachských elfů couvnout, aby znovu zformoval své řady k dalšímu útoku – ale to málo stačilo k vyvolání paniky. Skřítci zahlédli jednu z korouhví ustupovat a jejich zeď štítů se prolomila. Všichni se snažili zachránit holý život a dostat se zpět do města.
Při pronásledování padl Murchad Lučištník, pobodán mnoha kopími, protože se v zápalu boje dostal příliš daleko před vlastní rytíře. Nepřátelé se otočili a zavraždili jej tam, než přišel Murchadův syn, mladý Carnwulf. Ten je rozehnal, zvedl otcovu korouhev a vedl skřítky dál v pronásledování. Jen málo ze Sídhe před hradbami se dostalo zpět do města, než zavřeli brány.
Cenn Muracha je nyní obležena a očekávám, že se vzdá každým dnem, neboť Cronan mac Mael nemá dosti mužů k jejímu uhájení…“
