Nyní trochu pravidel etikety pro dámy:
– Dívka by se nikdy neměla účastnit ničeho, co by mohlo jakkoli vést k tomu, že by byla „políbena či objata jakýmkoli způsobem“. Pokud kupříkladu muž chce obdivovat její náhrdelník, pak jej dívka musí sundat a podat jej gentlemanovi k prohlédnutí. Za žádných okolností by jej neměl zkoumat, dokud jej má na sobě (dostal by se do přílišné blízkosti).
– Pokud chtěla dáma přejít přes ulici, pak existovala přesná pravidla, jak si smí nadzvednout šaty. Musí si přidržovat šaty lehce nad kotníky, přičemž sklady sukně drží v pravé ruce a táhne je doprava. Pokládalo se za vulgární nadzvednout sukni oběma rukama (protože příliš velká část kotníků by byla vidět). Bylo ale povoleno na několik vteřin kotníky ukázat, pokud bylo na cestě mnoho bláta.
– Pokud je dáma představena gentlemanovi, pak nikdy nenabízí ruku. Slušně vysekne pukrle a řekne „Ráda vás poznávám.“ (či něco podobného)
– Pokud se uklání na ulici, pak je vhodné pokynout hlavou, nikoli ale tělem.
– Během namlouvání bylo povoleno, aby muži dámě nosili dárky, ale pouze určitého druhu – květy či kniha, možná i nějaké bonboniéry či sladkosti. Na druhou stranu ale dáma nesměla dát muži dárek, pokud sama žádný nedostala. Dárky, které dávala dáma, podléhaly striktnímu výběru – směly být umělecké, ručně dělané a nesměly být drahé.
– Pokud dáma cestovala vlakem či tramvají, slušně vychovaná dáma se smyslem pro sebeúctu se vždy snažila vyhnout se kontaktu se svým sousedem… pokud to jen jde.
