Chov psů k lovu je starý jako lidstvo samo. V Anglii se pořádaly vždy závody v tom, jak rychle dokážou lovečtí psi strhnout zajíce, lišky nebo další zvířata. Čáru přes rozpočet tomu učinil Zákon o krutosti ke zvířatům z roku 1835, který zakázal štvát psy na býky, medvědy a další velká zvířata. Nicméně lov krys v zákonu nebyl a nikdy nebyl postihován, proto se “zakusování krys” stalo oblíbeným sportem viktoriánské společnosti. V Londýně samém fungovalo ne méně než sedmedesát “krysích děr”.
Ty vypadaly přesně tak, jako na ilustraci – dřevěné zábrany sbité tak, aby vytvářely jámu, ve které cvičení psi zakusovali krysy. Každý pes měl v jámě zakousnout počet krys, který odpovídal jeho váze v librách. Ve chvíli, kdy všechny krysy zabil, zastavil se čas. Kombinace nejrychlejšího času, počtu zabitých krys a váhy psa určovala vítěze. Nejoblíbenější psi pro tento druh “zábavy” byli teriéři a protože krysa má ostré zuby a dokáže při obraně nebezpečně kousat, nebývalo neobvyklé, že byli posetí jizvami a měli často třeba jen jedno oko. Na vítěze se sázely nehorázné peníze a “zakusování krys” byl v podstatě hazard v nejdrsnější podobě. Proto občas “krysí díry” navštěvovala policie (jakkoli “sport” sám nelegální nebyl, hazard okolo již ano) a mnohé byly ukryté a tajné. Občas místo psů spolu v jámě pro potěchu bohatých gentlemanů zápasili lidé v rohování nebo zápasu bez pravidel, který nezřídka končil těžkými zraněními.
Vzor královny Viktorie, která chovala své psy a nenáviděla krutost vůči nim, stejně jako měnící se společenské klima, nakonec vedly koncem devatenáctého století k zániku této “zábavy”. Poslední “krysí díry” zmizely ale až s výstřely světové války.
