Pijavice!

Přikládání pijavic je léčebná metoda stará přes dva a půl tisíce let. Byla běžná v celé Velké Británii (a především Walesu) a Francii nejméně do třicátých let dvacátého století, na venkově potom ještě mnohem déle. Pijavka lékařská, která se k lidskému tělu přikládala, byla v přírodě velmi vzácná a musela se dovážet nebo pěstovat. Obecně se věřilo, že přikládání pijavek dostane z krve to špatné a pacientovi pomůže… což ne vždy fungovalo. Teprve dnes, když dokážeme popsat, co vlastěn pijavice dělá, se začínají zase používat k lékařským účelům (ale jen v cílených případech, kdy je jich třeba, už ne jako všelék).

Přikládní pijavic většinou způsobilo velkou ztrátu krve a vzhledem k tomu, že pijavice mají ve svých vnitřnostech bakterii aeromonas veronii, člověk se slabší imunitou se mohla rána zanítit infekcí, mohl dostat sepsi a trpět silnými průjmy. Nebylo úplně neobvyklé, že kvůli infekci v ráně mohl člověk přijít o končetinu, kam pijavici aplikoval. Samy pijavice dokážou nasát až pětkrát tolik krve, co samy váží, předtím než se pustí svého hostitele. Pak se nepotřebují krmit dalších šest měsíců. Umístění pijavice je také víceméně bezbolestné, protože do rány pijavka vylučuje anestetika. Během sání také do krve vypouští spektrum látek, které obsahují vazodilatanty, jež rozšiřují cévy, a antikoagulanty, jež zajišťují, že se krev nesrazí. Pijavice se často převážely zamrazené v ledu, protože ani mráz je nezabije a po odstranění ledu a ohřátí opět ožijí.

V roce 1833 bylo ještě přikládání pijavic natolik oblíbené, že jen Francie musela dovést ze zahraničí 41,5 milionu pijavic, aby nasytila poptávku po nich. Sbíraly se tím způsobem, že sběrači chodili bez bot ve vodách, které jimi byly zamořené a nechávali pijavice přisávat na vlastní tělo. Jakmile se přisály, byli umísteny do košíku, nebo džbánu s dýchacími otvory. Tímto upůsobem mohli za den sesbírat až 2500 pijavek. Když začaly pijavice být nedostatkovým zbožím, vrhli se Francouzi a Němci na jejich pěstování. Spočívalo v tom, že se starší koně, kteří již nemohli táhnout, uvázali do vody, kde sloužili jako živá konzerva pro pijavice. Tito koně tam poté uhynuli na ztrátu krve.

Nádoby na obrázku jsou viktoriánské přenosné nádoby na pijavice, vyrobené ze skla, stříbra a cínbu. Malá skleněná trubička sloužila k nasměrování pijavky na těžko dosažitelná místa v ústech, hrtanu, uší, spojivky, rekta nebo vagíny.

Přepravníky pijavic

This entry was posted in Střípky. Bookmark the permalink.