Monthly Archives: December 2012

Na fotografii je zformovaný „pěchotní čtverec“ – formace, která se užívala primárně proti jízdě. Zde ji formuje jen necelá kumpanie (asi 70 mužů), v případě batalionu vznikl ohromný čtverec ježící se ocelí na všechny strany. Obecně vzato byl čtverec nenapadnutelný jízdou, protože koně odmítaly najet na bodáky a muži z druhé řady mohli údery ohrozit jezdce, který by chtěl sekat dolů po pěšácích. Občas se za strašných ztrát podařilo jízdě prorazit skrze rohy – ty byly nejslabším místem čtverce, později sem proto byly umisťovány děla nebo kulomety.

Nevýhodou čtverce byla jeho nepohyblivost, takže vojáci se stávali snadným terčem pro kanony – velitel si tak musel velmi dobře rozmyslet, kdy jej nechá zformovat. Obecně byla hrozba jízdy a palby artilerie dohromady považována za velmi vážnou.

V době, kdy vznikla tato fotografie (podle uniforem konec 19. století), byly velké nájezdy kavalerie s tasenými palaši již minulostí a britská armáda využívala čtverec hlavně proti masám domorodců. Díky ní mohla i malá jednotka (jako ta na fotografii) vytvořit obrannou formaci, která dokázala odolat mnohonásobné přesile protivníků vyzbrojených primitivními zbraněmi. Podobá se tak formacím používaným římskými legionáři o dvě tisíciletí dříve, které plnily stejnou úlohu – díky disciplíně a organizaci se dařilo zvrátit početní převahu.

Vyvrcholení fenianské dynamitové kampaně teroru, vedené mezi lety 1881-85 (Feniané byli americkou odnoží Irského bratrstva). Toho dne vybuchly v Londýně tři „pekelné stroje“ – dvě v budovách parlamentu (jedna v síni dolní komory parlamentu, druhá ve Westminster Hall) a třetí v Banqueting Room v Tower of London. Celkem byli při útocích zraněni dva policisté a čtyři civilisté.

Po porážce irského povstání z roku 1867 a neúspěchu nájezdů na Kanadu (prováděné irskými veterány americké občanské války) mezi lety 1866 a 1870, se fenianská myšlenka osvobození Irska dostala do krize. V té se zmítala většinu osmdesátých let, dokud mladší Feniani nezahájili teroristickou kampaň přímo v britských městech. Jejich cílem bylo sérií výbuchů narušit běžný denní život a vnést strach i do každodenního života Angličanů. Poprvé v britské historii se tak „irská otázka“ neřešila jen v Irsku, ale stala se součástí běžného života v britských městech.

Američtí Irové vycházeli ze zkušeností z americké občanské války, kde se poprvé nástražné bomby proti vojsku i civilistům vyzkoušely ve velkém měřítku (prohrávající Konfederace se k této taktice uchylovala ke konci války stále častěji). V Americe vznikla takzvaná „brooklynská dynamitová škola“, kde byli irští atentátníci cvičeni ve výrobě vlastních podomácku vyrobených výbušnin a pekelných strojů. Učiteli se stali O´Donovan Rossa a údajný ruský specialista nazývaný „profesor Mazzeroff“ (který byl ale ve skutečnosti Ir jménem Rodgers). S výcvikem byli poté nasazeni do britských měst, kde měli podnikat útoky proti civilním cílům.

Fenianům se sice podařilo obrátit pozornost na irskou otázku, zároveň si ale významně znepřátelili anglickou veřejnost. Před zahájením kampaně nebyly neobvyklé pochody a demonstrace za irskou věc, po jejím zahájení ale britská veřejnost souhlasila s tvrdým přístupem vlády. Navíc se rozštěpila i samotná fenianská organizace, protože starší Irové s tímto „hanebným“ vedením boje zásadně nesouhlasili.

Pokračujeme dalším naším oblíbeným švindlem, kterým je „Španělský vězeň“.

Vznikl koncem devatenáctého století a s úspěchem jej použilo několik nejlepších švindlířů své doby. Spočíval v tom, že podvodník oslovil hejla a vydával se za přítele bohatého a vlivného muže, který byl bohužel uvězněn (pod falešnou totožností) ve Španělsku. Nemůže odhalit svou totožnost a tak spoléhá na přítele v zámoří (švindlíř), aby dal dohromady peníze na jeho osvobození. Hejl má vložit část svých peněz na osvobození tohoto „španělského vězně“ a výměnou mu má být vše vráceno mnohonásobně. Ve viktoriánské době se navíc ještě přidávala ruka krásné dívky, kterou švindlíř vydával za přítelovu dceru. Krásná dáma v této „hře“ slouží k poblouznění hejla, který tak ztrácí veškerou opatrnost.

Švindlíř naléhá na udržení tajnosti (vězni by hrozilo nebezpečí v případě prozrazení) a tvrdí, že si hejla vybral díky jeho dobré pověsti a poctivosti.

Poté, co hejl vydá peníze, objeví se tradičně komplikace (některý z úředníků požaduje úplatek, něco se zadrhlo po cestě, je potřeba vyšších poplatků) a musí platit znovu. Situace se komplikuje a komplikuje do té doby, dokud hejlovi nedojdou peníze nebo nepřestane platit. Pak se švindlíř (i krásná asistentka) ztratí v prachu a nikdo o nich už nikdy neuslyší.

V moderní podobě se „španělský vězeň“ úspěšně uplatňuje jako tzv. „nigerijský podfuk“ nebo v originální podobě, kde je ale potřeba získat peníze na kauci pro jakéhosi boháče zadrženého v Thajsku (za sexuální delikty).