Vyvrcholení fenianské dynamitové kampaně teroru, vedené mezi lety 1881-85 (Feniané byli americkou odnoží Irského bratrstva). Toho dne vybuchly v Londýně tři „pekelné stroje“ – dvě v budovách parlamentu (jedna v síni dolní komory parlamentu, druhá ve Westminster Hall) a třetí v Banqueting Room v Tower of London. Celkem byli při útocích zraněni dva policisté a čtyři civilisté.
Po porážce irského povstání z roku 1867 a neúspěchu nájezdů na Kanadu (prováděné irskými veterány americké občanské války) mezi lety 1866 a 1870, se fenianská myšlenka osvobození Irska dostala do krize. V té se zmítala většinu osmdesátých let, dokud mladší Feniani nezahájili teroristickou kampaň přímo v britských městech. Jejich cílem bylo sérií výbuchů narušit běžný denní život a vnést strach i do každodenního života Angličanů. Poprvé v britské historii se tak „irská otázka“ neřešila jen v Irsku, ale stala se součástí běžného života v britských městech.
Američtí Irové vycházeli ze zkušeností z americké občanské války, kde se poprvé nástražné bomby proti vojsku i civilistům vyzkoušely ve velkém měřítku (prohrávající Konfederace se k této taktice uchylovala ke konci války stále častěji). V Americe vznikla takzvaná „brooklynská dynamitová škola“, kde byli irští atentátníci cvičeni ve výrobě vlastních podomácku vyrobených výbušnin a pekelných strojů. Učiteli se stali O´Donovan Rossa a údajný ruský specialista nazývaný „profesor Mazzeroff“ (který byl ale ve skutečnosti Ir jménem Rodgers). S výcvikem byli poté nasazeni do britských měst, kde měli podnikat útoky proti civilním cílům.
Fenianům se sice podařilo obrátit pozornost na irskou otázku, zároveň si ale významně znepřátelili anglickou veřejnost. Před zahájením kampaně nebyly neobvyklé pochody a demonstrace za irskou věc, po jejím zahájení ale britská veřejnost souhlasila s tvrdým přístupem vlády. Navíc se rozštěpila i samotná fenianská organizace, protože starší Irové s tímto „hanebným“ vedením boje zásadně nesouhlasili.
