Monthly Archives: January 2013

Fotografie z Old Nichol, jednoho z notorických slumů v londýnském East Endu, proslaveného otřesnými hygienickými podmínkami, zápachem, chudobou, kriminalitou a prostitucí. Postava bývalého detektiva v komiksu „Z pekla“ k prostituci říká, že za libru si lze v East Endu koupit kohokoli… a není daleko od pravdy, chudoba zde byla opravdu strašlivá.

Každý třetí obyvatel Londýna v této době nepocházel z Londýna, v Old Nichol to ale neplatilo. Obyvatelé tu byli především rodilí Londýňané, druhá a třetí generace, mluvící v podstatě pouze Cockney. Pouze každý osmý zdejší obyvatel se tu nenarodil. Byla tu usazená velká komunita irských cikánů, známých jako „didicai“, několik rodin z Rumunska a potomků francouzských exulantů.

Ve slavné „mapě chudoby“ od Charlese Bootha byla tato část East Endu označena většinou černou barvou, která byla v legendě uvedena jako „nejnižší třída… občasní dělníci, pouliční prodavači, povaleči, kriminálníci a zlodějíčci“. Pro mnoho Londýňanů byla tato zoufalá adresa poslední zastávkou před chudobincem, což byl pro mnohé osud horší než smrt.

Archivní fotografie Williama Burlow-Morrise (muž v buřince), uznávaného mága a člena jedné z komisí Rady Jejího Veličenstva pro věci magie. Tento čaroděj se věnoval vyhledávání mladých talentů a dětí s magií v krvi, především mezi dětmi šlechticů (za což dostával slušné platby), ale také mezi dětmi v londýnských slumech. Pomohl tak podchytit několik velkých talentů, které by jinak buď nebyly nikdy objeveny (a zemřely by na ulici)… nebo v případě samovolného probuzení jejich moci, by mohly vypálit celou čtvrť.

Na této fotografii pózuje s několika dětmi, čtvrté z nich zleva (pod Burlow-Morrisem) je pak „Zrzavá Ruby“, dnes známá jako lady Ruby Smitshonová – jedna z nejlepších londýnských čarodějek současnosti. I na této fotografii má svůj typický, mírně „skřítkovský“ úsměv, který je pro ni charakteristický a který vede mnoho lidí k víře, že alespoň jeden z jejích rodičů nebo prarodičů byl některý ze Sídhe. Ruby vyrůstala na ulici jako sirotek, takže pravdu se zřejmě již nedozvíme. Jen málo z jejích klientů dnes tuší, že tato dáma (sňatkem s dnes již zesnulým lodrem Smitshonem získala kromě titulu i solidní jmění) vyrůstala v špinavých uličkách londýnského slumu.

William Burlow-Morris nedávno zmizel beze stopy. Mezi mágy se povídá, že „jeho děti“ se spojily ve snaze získat o něm jakékoli informace a kdokoli, komu by se to podařilo, čekala by jej velká odměna.

Oxford Arms, jeden z nejznámějších zájezdních hostinců v Londýně. Nacházela se v těsné blízkosti chrámu svatého Pavla (st. Pauls Cathedral) a přespávali zde především lidé, kteří přijeli na trhy na Newgate Market a do jeho okolí. Předtím, než se železnice stala běžnou, byl Oxford Arms jednou z nejčastějších destinací mimolondýnských kupců.

Měla samozřejmě jednu zvláštnost. V každém pokoji je dvojice zámků. Všichni nocležníci byli vyzváni, aby se na noc zamykali a nechodili až do svítání nikomu otevřít. Tvrdilo se, že po nocích někdo prochází celým hostincem, sténá, skřípe zuby a zkouší za kliky pokojů. Hostinský s podomky mnohokráte vpadli do místnosti, kam zašly kroky, ale byla vždy prázdná a tichá. Jednou za rok také v hostinci někdo zemře. Jeho tvář je vždy strhaná a plná strachu, jakoby zahlédl ducha.

Tvrdí se, že právě přízrak obchází Oxford Arms a vybírá si jednou za rok svou daň na živých.

Pohled z ulice:

Pohled ze dvora:

Pavlač: