“Děkuji, že jste se se mnou sešli takhle narychlo. Mohu vám objednat tuerckou kávu? Ručím za to, že vám ji zd připraví opravdu lahodnou… Gökhane? Čtyři kávy prosím… teşekkür ederim.
Výborně… a nyní k našemu problému. Vaše schopnosti mi doporučil společný přítel, kterému jste pomohli v podobné záležitosti. Věc se má tak, že britská vláda strávila zatím hodně času sekáním chapadel ruské chobotnici. Na Dálném východě a v Asii se nám to zatím daří, ale vyvstal nám nový problém tady v Turecku. Ruský vyslanec přijíždí do Istanbulu večerním expresem, aby předložil turecké vládě novou dohodu o proplouvání ruských lodí úžinami. Tato dohoda by umožnila Rusku přemístit černomořskou flotilu v případě potřeby do Středozemního moře a tím zvrátit poměr sil! Navíc mám informace, že vláda návrh schválí, protože Rusové mají nějakou špínu na některé členy dívánu. Pánové, ty papíry nikdy nesmí být doručeny! Než Rusové přijdou s novým návrhem, dostanu čas zpracovat Turky úplatky a kompromitujícími materiály.
Normálně bych na to nasadil své agenty, ale kvůli současné krizi na Kypru nemám po ruce opravdu nikoho, kdo by byl schopen to zařídit. Proto se obracím na vás…”
