Paní Mary Jeffriesová patřila v Londýně k nejznámějším dámám ve svém oboru. Vlastnila síť botelů, z nichž nejznámější byla na Church street v Chelsea, kde byly čtyři domy propojeny skrytými dveřmi. Poskytovala služby klientům všech příjmových skupin… a chutí. Mezi její časté návštěvníky patřil podle šeptandy Prince z Walesu a král belgický jí dle ověřených zpráv platil měsíčně 800 liber.
Po více než dvě desetiletí fungovala její síť nevěstinců bez toho, aby ji policie nějak narušovala, přestože o ní dobře věděla. V polovině osmdesátých let devatenáctého století ale začalo v Anglii sílit hnutí proti morálním pokleskům, které si najalo pana Jeremiaha Minahana. Ten byl bývalým detektivem Scotland Yardu a o vyšetřování zařízení paní Jeffriesové se pokoušel už v uniformě. Vždy bylo jeho vyšetřování zastaveno jako „vrcholně nevhodné“.
Nyní se mu podařilo nastřádat dostatek důkazů, aby paní Jeffriesovou dostal v roce 1885 k soudu. Přijela v kočáru zapůjčeném nejmenovaným lordem a před projednáním prohlásila: „Nic se mi nemůže stát, protože mí klienti a příznivci patří k nejvyšším třídám společnosti.“ Přiznala se a její pokuta byla zaplacena obdivovateli. Přesto se rozhodla několik botelů zavřít, aby nebyla tak na očích. Byly navíc již tak známé, že nemohly poskytnout klientům požadované soukromí.
Napodruhé ale ruka zákona udeřila silněji. Paní Jeffriesová musela do vězení. Sice kvůli svému věku (který právníci o patnáct let nadsadili) a chatrnému zdraví (údajně chabému srdci) ji soudce odsoudil jen šesti měsícům bez těžké práce, ale za dobu, kdy byla ve vězení, přišla o své impérium a její místo převzali jiní.
