Burleska (občas zvaná extravaganza nebo travesty show) byla velmi populární formou divadelního představení, které se objevilo v polovině devatenáctého století. Byla to forma parodie populárních oper, baletu nebo klasického divadelního kusu (který většina obecenstva znala), který adaptovala do komedie, často hudební, ve které si dělala legraci z divadelních konvencí i hry samé. Často burleska citovala z originálních textů a překrucovala jejich význam, doplňovala verše novými zakončeními a zasazením scén je kompletně stavěla na hlavu.
Důležitou roli hrál v burlesce tanec a byla mu věnována veliká pozornost. Kostýmy a celá scéna musely být výstřední, zářivé a oči z ní často přecházely. V “Grovově slovníku hudby a hudebníků” se dočteme: “Téměř nepostradatelným prvkem burlesky jest představování pohledných dam a dívek oblečených v přiléhavých nohavicích, často hrajících mužské role … hra sama ale většinou nesklouzává do neslušnosti.” Přestože byly dívky v mužských rolích (v upnutých kalhotách, které dávaly už v devatenáctém století vyniknout jejich anatomii!) a v blýskavých kostýmech oblíbeným doplňkem, hlavním lákadlem burlesky byl inteligentní humor a satira, která si utahovala z divadelního světa (jež se tehdy bral možná až moc vážně). Prohození mužských a ženských rolí umožňovalo divákům oprostit se od soudobé morálky hry (těžko řešit morální rozměr, když Desdemona je ošklivý chlap) a soustředit se na zábavu, humor a žerty.
Gentlemani se chodili smát zesměšnění Shakespearových her nebo právě populárních oper. Typickým příkladem burlesky je scéna s trojicí čarodějnic v Macbethovi (ty hráli třei muži s plnovousy), které v originále provolávají budoucí slávu Macbethovi (slovy “Hail! Hail! Hail!”… tedy v překladu asi “Ať žije! Ať žije! Ať žije!”)… přičemž v burlesce Macbeth (ztvárněný pohlednou dívkou) ve stejné scéně pobíhá po jevišti a ukrývá se před kroupami za volání čarodějnic (“hail” totiž znamená anglicky i “kroupa”).
Původně byly burlesky krátké, jednoaktové, později se vyvinuly do celovečerních představení. Mezi autory významných burlesek patřili ve své době J. R. Planché, H. J. Byron, G. R. Sims, F. C. Burnand, W. S. Gilbert, nebo Fred Leslie. Pokud jste na burlesku chtěli ve viktoriánské době v Londýně zamířit, šli jste většinou do Gaiety Theatre, nebo Royal Strand Theatre, kde burlesky tvořily většinu programu mezi šedesátými a devadesátými lety devatenáctého století. Na konci devadesátých let vyšla burleska z módy a byla nahrazena edwardiánskou hudební komedií. V roce 1896 Seymour Hicks prohlásil: “burleska je mrtvá a již nikdy nebude oživena.”
