Pohled na město Radcliffe na okraji Manchesteru. Zažilo mohutný rozvoj již během konce 18. století a stalo se z něj jedno z center spřádání bavlny. Bylo vlastně vystavěno kolem staré vesnice a pak velké továrny na její zpracování, která byla poháněna vodními mlýny na řece. Tu postavil v roce 1780 Robert Peel a vydělávala velké peníze díky tomu, že využívala práce dětí z chudobinců z Birmingamu a Londýna. Těm nemusel Peel platit a přespávaly v horních patrech budovy, dokud nebyly plnoleté (21 let). Na noc se zamykaly. Pracovní doby byla obvykle deset nebo jedenáct hodin a Peel potřeboval jen polovinu postelí, než bylo dětí. Děti z ranní směny totiž spaly v postelích noční směny, která byla v práci. Sám majitel musel přiznat, že pracovní podmínky v továrně jsou „velmi špatné“.
Zlepšily se teprve kolem dvacátých let devatenáctého století. Tehdy již s rozvojem parního stroje přestalo být podstatné umístění továren na zpracování bavlny a látek na řekách (aby je poháněla síla říční energie). Přesto se další továrny začaly stavět kolem stávajících v Radcliffu a Manchesteru, které se proměnily ve velká města a lokální centra nejen v hrabství Lancaster, ale i v celé Anglii.
