Chcete zjistit, co vás v nadcházejícím roce čeká? Můžete se zeptat některého zesnulého… a k tomu použít spiritistické tabulky. Jsou to ploché desky, na kterých jsou umístěny písmena abecedy, čísla 0-9 a slova “ano”, “ne”, “ahoj” a občas i “sbohem”, stejně jako různé grafické symboly. Ke čtení se používá malá destička (nejčastěji malý kus dřeva ve tvaru srdce), která určuje zprávu, jíž se duch během seance chce podělit. Účastníci této seance položí na destičku ruku a ta se pohybuje, aby dala dohromady slova a zprávu jako takovou.
První zmínky o takových spiritistických tabulkách pocházejí z Číny okolo roku 1100 a tehdy se metoda tohoto čtení jmenovala “fuji” (tedy poměrně přesně “destičkové psaní”). Tento způsob komunikace s duchy pak byl zakázán během dynastie Quing, ale podobné metody se objevovaly i v starověké Indii, Řecku, Římě a dokonce i středověké Evropě. Během devatenáctého století se tyto tabulky znovuobjevily jako novinka. Obchodníkům Elijahu Bondovi a Charlesi Kennardovi se podařilo tuto metodu patentovat (protože před nimi na to nikdo nepomyslel) a od roku 1891 tabulky prodávali. Zaměstnanec Kennarda, pan William Fuld, převzal produkci v roce 1901 a zahájil prodej pod značkou “tabulka Oujia” (tvrdil, že jméno zjistil čtením skrze tabulku a má jít o staroegyptské slovo “hodně štěstí”). V anglosaském světě se toto podivné slovo stalo synonymem pro všechny podobné spiritistické tabulky bez ohledu na jejich podobu.
Jako prostředek komunikace s mrtvými (nekromancie), byla tabulka od počátku předmětem kritiky církví, především evangelikálských z USA. Ty tvrdí, že tyto tabulky odhalují informace, které má znát pouze Bůh a proto jejich zjevování je nástrojem Satanovým. Bez ohledu na to byly spiritistické seance a použití těchto tabulek většinou neškodnou duchařskou zábavou pro gentlemany a dámy… a jako takové byly velmi populární.
