Author Archives: Ecthelion

Bazagra, Bescu, Berebescu!

Za římských časů se věřilo, že lidský jazyk není vhodný k oslovování bohů a démonů. Z textů kleteb a vázacích kouzel, které se nám dochovaly, je mnoho slov nepřeložitelných a jejich význam je neznámý. Jde o tzv. „voces mysticae“, slova, která nepatří k žádnému známému jazyku. Jsou to výrazy, které představují pojmy z jazyka, kterým by démoni mohli rozumět. Jsou to vyvolávání a tajná jména různých božstev.

Příkladem může být častá trojice na počátku – v římských dobách se dá mluvit o obdobě vyvolávací formule jakou dnes představuje „abrakadabra“… což byla dříve gnostická ochranná formule, dnes přežívá pouze jako zvulgarizovaná forma „kouzlení“, kterému věří jen děti. Tato trojice jmen je etruského původu, ale dnes jsou již neznámé povahy a podoby bytostí z etruského dávnověku, kterým patřily.

Vyvolávání těchto slov sloužilo k vázání síly při tvorbě vázacích kouzel, nebo „prokletých tabulek“, jak se jim občas říkalo (latinsky se nazývají „defixio“, řecky pak „katadesmos“). Jde o kouzelná slova napsaná na tenkých listech z olova, často smotané či srolované (případně přibité hřebíky). Tyto tabulky se většinou umisťovaly do podzemí – byly buď pohřbené v hrobech či hrobkách (pokud měl být mrtvý cílem prokletí či přimlouvatelem za úspěch kouzla), vrženy do studní či bezedných roklí, zazděny v podzemních komplexech nebo přibity hřebíky na zdech chrámů. Doprovázely je často kusy oblečení cíle nebo vlasy (především při kouzlech lásky šlo často o vlasy, ukryté uvnitř stočeného olověného listu). Občas k nim byly přiložené malé figurky představující oběť kouzla (probité skrz naskrz hřeby, šlo-li o prokletí).

Tyto kouzla oslovovaly pekelné nebo zásvětní bytosti jako Hádés, Cháron nebo Persfoné. Římské náboženství totiž bylo založeno na vědomí existence bohů, ale snaha zjistit svůj osud (věštby) nebo jej ovlivnit, byly považovány za svatokrádežné. Čarodějníci (nazýváni dle perských kněží „magi“) byli často pronásledováni a lidé je navštěvovali jen v noci.

Sabbat - matky přinášejí své mrtvé děti Bafometovi

Posted in Střípky | Comments Off on Bazagra, Bescu, Berebescu!

Nálevna U Královy hlavy

Dveře nálevny se otevřely, když dovnitř vešel vysoký muž v obnošeném obleku. Rozhlédl se a zamířil ke stolu, kde seděl Jerry Lonesdale, zdejší překupník. Kapsa příchozího byla tvarována tak, že se zdálo, že v ní má krabičku na šperky.

Gentleman v obleku

Gunnar Svigridsson si povzdechl a šťouchl do svého bratra:

„Odcházíme.“
„Ale vždyť jsme ještě nemluvili s Lonesdalem! Co budeme dělat s tou hromadou kradených drahokamů, co mám v kapse?“
„Odcházíme hned.“

Oba na jeden lok vypili pintu ležáku a brzy vyšli do chladného venkovního vzduchu. Mladší
z trpasličích bratrů se tázavě podíval:

„Co to mělo znamenat?“
„Lonesdale nám od těch drahokamů nepomůže. Ten dost dobře nepomůže ani sám sobě.“
„Jak to myslíš?“
„Toho chlapa co za ním šel se šperky znám.“
„Odkud?“
„Zatýkal mě před rokem.“

Oba bratři zamířili pryč, když se ze všech stran ozvaly policejní řehračky a muži v modrých uniformách vtrhli do nálevny…

Stejný gentleman, v uniformě

Posted in Střípky | Comments Off on Nálevna U Královy hlavy

Hluboko pod ulicemi města…

Dva rváči hodili staršího muže na zem k oběma svázaným dívkám. Nic si nevšímaly jejich spílání a zamířili ven. Klíč se otočil v zámku, když za sebou zabouchli dveře. Starší muž se s námahou rozhlédl a lehce se usmál rozbitými ústy, když zjistil, že dívky, které hledá, jsou zde. Na jejich naléhavé otázky ohledně své totožnosti jim řekl, že byl lapen při pokusu o jejich záchranu. Nad bědováním, že byl lapen, pouze mávl rukou. Tedy byl by mávl, kdyby neměl zápěstí surově spoutány.

„Víte dámy, slyšely jste někdy o švindlířích? To jsou lidé, kteří z boháčů a důvěřivých vylákají cennosti tak, že okradený jim je dá sám, rád a o své vůli. Nějakou dobu jsem mezi švindlíři žil, a pokud budete chtít, pak vám prozradím tajemství jejich úspěchu.

Je jím sebedůvěra okrádaného. Myslí si, že je lepší než jeho protivníci a švindlíři hrají přesně na tuto strunu. Dělají celou dobu to, co se od nich očekává, okrádanému vše vychází a vítězí… očekává snad Král krys, že se pokusí někdo jeho vězeňkyně osvobodit? Pak mu vyhovíme… Očekává, že jeho muži odvážlivce snadno lapí? Pak se tak i stane… Vítězí ale jen do té poslední chvilky, kdy si uvědomí, že kráčel po cestě, kterou připravili jiní, a jeho zdánlivá vítězství byly tahy jeho vlastních figur na šachovnici, jež uvolnily cestu protihráči k sražení figury krále.“

Zvedl ruku, která rozhodně nebyla spoutána, a ulízl si vlasy. Ty se na chvíli nezdály šedivé, ale černé jako půlnoc a v úsměvu se mu vyrovnaly vrásky, jakoby tam nikdy nebyly. Tvář, která se na dívky dívala, patřila potměšilému elfímu mladíkovi, který na ně mrkl, opět dal ruce za záda… a opět jako spoutaný gentleman oslovil dámy:

„Něco mi říká, že naše stráže již informovaly svého pána o zajetí záchranné výpravy. Nyní tak, jak se na správné vězně sluší, vyčkáme příchodu našeho únosce, což, dámy?“

Člen záchranné výpravy

Posted in Střípky | Comments Off on Hluboko pod ulicemi města…

Viktoriánské pouliční gangy

Velká města, která se rozrostla geometrickou řadou díky průmyslové revoluci, se stala podhoubím pro vznik násilných gangů mladistvých, jaké se do té doby ještě neobjevily. Začaly vznikat v přelidněných slumech a předměstích, kde se život mnoho necenil, mnoho lidí umíralo, ještě než dosáhlo plnoletosti a o staré a nemocné se nikdo nezajímal. Děti vyrůstaly na ulicích, protože oba rodiče museli tvrdě pracovat, aby rodinu uživili.

Mnoho náctiletých se tak postupně začalo sdružovat v teritoriálních skupinách, které se postupně přeměnily v gangy, které si násilím tvrdě strážily své oblasti působnosti. Členům takových gangů se říkalo „Scuttlers“ nebo „ Sloggers“ a dali se na první pohled snadno poznat. Byl to totiž způsob života, jednotlivé gangy měly své „uniformy“, vlastní slangy a pravidla, pochopitelná jen těm, kteří jimi žili. Nosili obvykle účes, kterému se říkalo „opičí ofina“, kdy měli vlasy velmi pečlivě ostříhány na bocích hlavy a vzadu, ale vepředu delší (přičemž vlasy byly delší vlevo než vpravo). Nejdůležitější pro ně byl šátek, který nosili na krku a podle jehož vzoru a barev se dala identifikovat příslušnost k jednotlivým gangům. Jejich dívky se daly rozpoznat stejně snadno. Mohlo je prozradit opulentní vystavování šperků a perel, účesy podobné chlapcům, ale delší, kdy jim vlasy zakrývaly čela a padaly vepředu přes oči, stejně jako barevné šátky uvázané kolem krku, stejně jako u jejich chlapců.

Tyto gangy nebyly zpočátku jednoznačně zaměřeny kriminálně, spíše šlo o určitou potřebu někam patřit. Členové gangů sahali snadno k násilí, jako prostředku jak se ve své skupině osvědčit a docházelo denně k pouličním bitvám mezi jednotlivými gangy, které za sebou nechávaly i těžce zraněné a mrtvé. Každý „slogger”, který byl zatčen policií, mohl očekávat tresty kolem patnácti let káznice (kupříkladu během Války o Rochdale Road v letech 1870-71 bylo zatčeno na pět set gangsterů, z nichž většina byla ve věku kolem 12-13 let), ale to je od členství v gangu nijak neodrazovalo. Gangy vymizely až s přelomem století, kdy se státní správa začala o oblasti slumů zajímat, a občanské spolky začaly zakládat kluby pro náctileté.

Slavné gangy vznikaly kromě Londýna i v ostatních velkých městech své doby. V Birminghamu kupříkladu existovaly vedle sebe Cheapside Slogging gang, Gun Quarter, Garrisons Lane, Ten Arches, Bishop Ryders, The Whitehouse Street gang, Digbeth Gang a především nechvalně proslulí The Peaky Blinders.

Gangsteři
Gangsteři

Posted in Střípky | Comments Off on Viktoriánské pouliční gangy

Fotografie evropských a domorodých (sikhských) důstojníků slavného oddílu Hodson´s Horse v Indii roku 1857. Oddíl vznikl jako nepravidelný regiment jízdy, který měl pomoci potlačit velké indické povstání, které vypuklo stejného roku. Postupně několikrát změnil označení, byl zařazen do britského indického vojska a dodnes slouží v řadách indické armády.

Oddíl se mnohokrát vyznamenal na indických válčištích, major William Stephen Raikes Hodson sám zajal krále Dillí (a chladnokrevně nechal popravit prince, když hrozilo, že je ozbrojený dav znovu osvobodí). Hodnon´s Horse prosluli odvážnými nájezdy, jeho příslušníci získali několikrát nejvyšší vojenské ocenění Viktoriina kříže (Victoria Cross) a mnohokrát se vyznamenali v boji. Major Hodson zemřel v Lucknow roku 1858, když po dobytí města nahlédl do domu, kde se ukrývali vzbouřenci, a byl střelen do prsou. Vojáci z oddílu skotských horalů, kteří viděli jeho skon, vtrhli do domu a zabili všechny, kteří se v něm ukrývali.

Hodson´s Horse, 1857

Posted in Střípky | Comments Off on

Hattie Rohwoodová, dědička ocbhodního impéria

Hattie Rohwoodová je bohatou dědičkou obchodního impéria, sestávajícího s několika společností dovážejících do Anglie americkou bavlnu, indické koření, dřevo z Jávy, čaj z Cejlonu a rum z Antil. Stále drží smutek za svého manžela, který zemřel před dvěma lety (po dvou měsících manželství), objevuje se proto jen zřídka. Neúčastní se společenských událostí a vždy na sobě má černé vdovské šaty s hustým závojem, který jí zakrývá obličej. Neobjevuje se často na veřejnosti, a když tak jen na krátké chvíle.

Společníci oněch firem odmítli zprvu poslouchat ženu (navíc takovou, která si vzala jejich bývalého šéfa pro peníze). Objevily se i spekulace, že svého muže zavraždila. Hattie se ale ostře postavila za svá práva a ukázala, že má velmi ostré lokty. Během dvou měsíců byla opozice umlčena (často podle kritiků ne úplně čistými prostředky) a převzetí společnosti dokončeno, když všechny společnosti odsouhlasily novou majitelku. Tvrdí se, že dům hlavního kritika lehl popelem a druhému někdo unesl dcerku, která byla propuštěna teprve po hlasování. Další zlomily výhružky nebo úplatky. Ve společnostech tak panuje strach a společníci se bojí projevit jiný názor než oficiální. Část z nich prodalo své podíly a další mlčí a bojí se.

V současnosti se zbavuje částí firem, které nepřinášejí zisk. Na dlažbě se z hodiny na hodinu ocitly desítky dělníků a pomalu začíná připravovat dovoz opia do čínských přístavů. Několik lodí již cestu tímto směrem podniklo a vrátilo se s velkým ziskem, chystá se tak přesměrovat na tento obchod více lodí a zčásti přeměnit společnosti na tento druh obchodu.

Hattie Rohwoodová

Posted in Střípky | Comments Off on Hattie Rohwoodová, dědička ocbhodního impéria

Společenské rady

Výběr společenských rad a pravidel z devatenáctého století, publikovaný ve vážené dobové publikaci:

umývání – Ihned po probuzení se celí omyjte. Prosté vypláchnutí očí není dostatečné. Celkové umytí těla jednou za den je věcí nejvyšší důležitosti. Nemnoho vody je k tomu potřeba, preferujte deštnou.
vlasy – Měly by býti umývány občasně mýdlem a vodou. Pokud jsou vlasy suché a drsné, pak aplikace medvědího tuku v rozumném množství je doporučována.
pokožka – Vyvarujte se užívání kosmetických přípravků. Místo toho si každé dva nebo tři měsíce vezměte polévkovou lžíci uhlí s oslazenou vodou či mlékem. Tím dosáhnete jasné a čisté kůže.
líbání – Při setkání blízkých přátel, mezi dámami, či v soukromém domě je polibek běžný jako způsob přivítání. Tento zvyk by nicméně měl být zakázán z fyziologických a jiných důvodů.
uklánění – Gentleman by se neměl uklánět dámě na ulice z okna, přestože mírná úklona hlavy je možná, pokud gentleman pozná dámu za oknem. Takové vítání byste se ale obecně měli vyhnout, protože klepy pravděpodobně nedůležitému aktu nasadí jiné významy.
chování, jemuž se vyhnout na plese – Žádný gentleman by neměl vstupovat do dámské převlékárny na plese.
vlaky – Lidé se slabýma očima by se měli vystříhat čtení ve vlacích, ti se slabými plícemi by se měli ve vlaku vystříhat mluvení.
hraní karet – Pokud možné, neporušujte pravidla hry a nepodvádějte. Pokud někoho zpozorujete při podvádění, tiše a slušně jej na to upozorněte a dejte si pozor, abyste se nerozrušovali. Lidé, kteří se při hraní necítí dobře, by neměli hrát.
manželství – Kdokoli se světlými nebo zrzavými vlasy by si měl vzít někoho s temně černými vlasy. Korpulentní by si měli brát hubené, a ti vyhublí a bledí by si měli brát zakulacené, vřelé typy.

Americké dámy

Posted in Střípky | Comments Off on Společenské rady

Etiketa pro dámu

Nyní trochu pravidel etikety pro dámy:

–          Dívka by se nikdy neměla účastnit ničeho, co by mohlo jakkoli vést k tomu, že by byla „políbena či objata jakýmkoli způsobem“. Pokud kupříkladu muž chce obdivovat její náhrdelník, pak jej dívka musí sundat a podat jej gentlemanovi k prohlédnutí. Za žádných okolností by jej neměl zkoumat, dokud jej má na sobě (dostal by se do přílišné blízkosti).

–          Pokud chtěla dáma přejít přes ulici, pak existovala přesná pravidla, jak si smí nadzvednout šaty. Musí si přidržovat šaty lehce nad kotníky, přičemž sklady sukně drží v pravé ruce a táhne je doprava. Pokládalo se za vulgární nadzvednout sukni oběma rukama (protože příliš velká část kotníků by byla vidět). Bylo ale povoleno na několik vteřin kotníky ukázat, pokud bylo na cestě mnoho bláta.

–          Pokud je dáma představena gentlemanovi, pak nikdy nenabízí ruku. Slušně vysekne pukrle a řekne „Ráda vás poznávám.“ (či něco podobného)

–          Pokud se uklání na ulici, pak je vhodné pokynout hlavou, nikoli ale tělem.

–          Během namlouvání bylo povoleno, aby muži dámě nosili dárky, ale pouze určitého druhu – květy či kniha, možná i nějaké bonboniéry či sladkosti. Na druhou stranu ale dáma nesměla dát muži dárek, pokud sama žádný nedostala. Dárky, které dávala dáma, podléhaly striktnímu výběru – směly být umělecké, ručně dělané a nesměly být drahé.

–          Pokud dáma cestovala vlakem či tramvají, slušně vychovaná dáma se smyslem pro sebeúctu se vždy snažila vyhnout se kontaktu se svým sousedem… pokud to jen jde.

Dáma

Posted in Střípky | Comments Off on Etiketa pro dámu

Etiketa pro gentlemana

Několik základních bodů etikety pro každého gentlemana:

1) Ať již jede na hřbetě koně, či kráčí po ulici, pokud jej doprovází dáma, měla by jít vždy blíže ke zdi (aby tak ten ostříknutý blátem byl muž).
2) Pokud na ulici či v parku potkáte dámu, kterou znáte pouze od vidění (nebo neznáte dobře), čekáte na její souhlasnou úklonu hlavy. Teprve tehdy ji smíte pozdravit pozvednutím klobouku. Nemluvíte na ni (a na žádnou jinou dámu, když už jsme u toho), pokud vás neosloví první.
3) Pokud potkáte dobrou známou, která vám naznačuje, že s vámi chce mluvit, necháte ji, ať se zavěsí do vašeho rámě a projdete se během konverzace. Nutit dámu, aby stála na ulici při konverzaci je neslušné.
4) Pokud jdete do schodů, dáma jde až po vás, pokud sestupujete dolů, pak ji následujete (pozor, dnes je to přesně naopak – a to z důvodů bezpečnosti, abyste mohli děvče zachytit, kdyby klopýtlo… tehdy to bylo obráceně z důvodů slušnosti, aby muž neočumoval dámě pozadí nebo nedej Bože kotníky).
5) V kočáru gentleman vždy sedí proti směru jízdy, aby nechal lepší místa volná pro dámy. Pokud jede v kočáru sám s dámou, pak si nikdy nesedne vedle ní (pokud to není její bratr, otec, manžel či syn), ale sedí naproti. Při vystupování tak učiní první, aby jí mohl nabídnout oporu při vystupování (a dává si pozor, aby jí nešlápl na šaty).
6) Gentleman je vždy představen dámě, nikdy obráceně. Je totiž předpokládáno, že je pro gentlemana čest se s ní seznámit.
7) Gentleman nikdy nekouří v přítomnosti dam, pokud si chce zapálit dýmku či doutník, omluví se a odejde do kuřárny (kam dámy nemají, stejně jako do kartárny přístup).

Gentleman

Posted in Střípky | Comments Off on Etiketa pro gentlemana

Dopis z Nového světa

Na fotogrifii si dvě irské dívky čtou dopis od příbuzného v Americe.

Během let 1845 až 1852 nastala v Irsku Velký hladomor, způsobený bramborovým morem. Tehdy byla celá jedna třetina obyvatel závislá na bramborách jako jediném jídle a neúrody brambor způsobily hrozivé hladomory, které zahubily na jeden milion lidí. Další milion pak emigroval z Irska pryč (především do Nového světa). Celkem tak kles počet obyvatel Zeleného ostrova odhadem o jednu pětinu až čtvrtinu.

Kolem roku 1850 pak asi jednu čtvrtinu obyvatel měst jako Boston, New York, Philadelphia nebo Baltimore tvořili Irové. Odcházeli především mladší členové rodin, kteří pak posílali domů peníze, aby je mohli následovat další. Úmrtnost Irů na cestě do Nového světa na nemocí prolezlých bárkách byla asi 30%.

Dopis z Nového světa

Posted in Střípky | Comments Off on Dopis z Nového světa