Author Archives: Ecthelion

Fotografie Masakatsu Chyiyojo v Londýně. Tato japonská dáma přicestovala z Jokohamy teprve nedávno, přesto se projevila jako obratná obchodnice a začala (skrze prostředníky) skupovat majetek a investovat na burze. Má podle všeho velmi dobré informace a není ostýchavá používat podpásové metody i sprosté vydírání. Nikdo ze zdejších finančních žraloků se jí nemůže dostat na kobylku a dva z těch, kteří se o to pokusili, našli mrtvé.

Nikdo v Anglii totiž netuší, že tato dáma je skvěle vycvičená kunoiči, tedy ženská obdoba ninji. Od mládí byla trénována v tomto tajném řemesle a je dokonalou sběračkou informací, svůdnicí a je-li třeba, pak vražedkyní. Kunoiči jsou nejlepší v užívání převleků a v Japonsku může působit jako herečka, prostitutka nebo gejša bez jakýchkoli problémů. To jí dovolovalo bez obav cestovat a dostat se bez zábran blíže svým cílům. Když je třeba, kunoiči ovládají zabíjení předměty, které vypadají jako běžné denní potřeby. Chyiyojinou specialitou je svést svůj cíl a poté, co nedává pozor, mu do páteře bodnout ostrou jehlici do vlasů. Kromě malé ranky, kterou policisté většinou přehlédnou, vypadá člověk, jako kdyby zemřel z běžných příčin. V jejím vějíři jsou dovedně všity ostré čepele a může se tak stát smrtící zbraní v obraně.

„Madame Masakatsu“ bohužel zjistila, že v Londýně je se svým orientálním vzezřením všude nápadná, její převleky jsou tak mnohem preciznější a musí jim věnovat velkou pozornost. Díky svému nadání získává tajné informace o trzích a záměrech jednotlivých společností, které ihned využívá na trhu, kde vydělává na svých znalostech.

Na fotografii se ronin Ishida Mitsunari připravuje na souboj proti tenguovi, který sužoval jednu vesnici v provincii Settsu. Podle všeho dřevorubec ze zdejší vesnice neprokázal tenguovi dostatečnou úctu a tengu se urazil. Začal vsi škodit, shazuje tašky ze střech, několikrát ztloukl vesničany, kteří vyrazili na trh, celou ves pronásleduje smůla a tengu navíc v podobě sovy poletuje v noci nad vesnicí a kvůli jeho houkání nikdo nemůže spát. Stařešina vesnice dal dohromady peníze a za odměnu dvacet ryo najal ronina, aby se tengua zbavil.

Ishida Mitsunari se s tenguem setkal a třikrát spolu zkřížili čepele. V prvním souboji byl Mitsunari zraněn a týden se léčil, ve druhém se Rodinovi zlomil meč a tengu mu do druhého dne půjčil jeden ze svých, aby mohl pokračovat. V závěrečném souboji přišly ronina povzbuzovat děti z vesnice. Když byl Mitsunari sražen na zem, děti se kolem něj nahrnuly, aby zabránily tenguovi udeřit. Ten pak se smíchem zastrčil oba meče a slíbil, že vesnici opustí.

Nejstarší syn královny Viktorie, Edward (pozdější král Edward VII.), se chtěl stát vojákem a vybudovat si vojenskou kariéru. Jako přímému následníkovi trůnu mu v tom ale bylo důrazně zabráněno. Všechny jeho hodnosti a vyznamenání byly čestné. Edward se v roce 1861 (po návratu ze Spojených států) rozhodl, že získá alespoň nějaké vojenské zkušenosti, a zúčastnil se manévrů v Irsku, přesněji v Curragh. Během manévrů se důstojníci rozhodli mu zpříjemnit pobyt a do stanu mu schovali herečku, Nellie Clifdenovou, která se stala jeho milenkou.

Tato aféra se brzy rozkřikla a stala se tématem debat na všech evropských dvorech. Způsobila dokonce takové pozdvižení, že jeho otec, princ Albert, přestože byl nemocen, vstal z lůžka a jel ve studeném dešti až za Edwardem. Ten přísahal, že aféru ukončil a otec se poté vrátil zpět do Londýna. Zemřel ale dva týdny po této návštěvě a královna Viktorie z jeho smrti vinila Edwarda. Do konce života nosila vdovské šaty a už nikdy se nevdala. Blízkému příteli řekla, že Albert se již nikdy nezotavil po té „strašlivé záležitosti v Curragh“.

Edwarda poté až do smrti považovala za frivolního, netaktního a nezodpovědného. Své nejstarší dceři napsala, „Nikdy již nemohu, či bych ani neměla, na něj pohlédnouti bez toho, aniž bych se otřásla.“

Autoportrét Roberta Cornelia z roku 1839. Tato dagguerotypie je jedna z prvních fotografií lidské bytosti vůbec pořízené. Cornelius byl americký chemik a fotograf nizozemského původu, který se o dagguerotypie začal zajímat, když měl za úkol vyrobit stříbrnou desku pro jiného fotografa. Díky znalostem chemie se rozhodl metodu pořizování snímků vylepšit a podařilo se mu zkrátit dobu expozice natolik, že se podařilo zachytit lidskou podobu.

Otevřel si vlastní fotografické studio a vyrábět snímky osob. Jeden z takových snímků přímo uchvátil Caethwulfa z Roklí, jednoho ze Sídhských pánů, který putoval inkognito Amerikou. Přesvědčil Cornelia, aby se stal jeho osobním portrétistou a odvedl si ho s sebou do Férie. Zde Jeho snímky knížecí rodiny vzbudily senzaci a každý elfí pán zatoužil po dagguerotypii.

Leofwine Oheň-třpytící-se-na-vodě vedl o půl roku později odvážný útok na Caethwulfův hrad a podařilo se mu fotografa zajmout. Od té doby se kvůli Robertu Corneliovi vedly ve Férii čtyři větší a několik menších válek a pánové Sídhe jsou ochotní jít do boje, aby jej mohli vlastnit a on vyráběl pro ně portréty. Pokud tak ve Férii uvidíte na zdi rozmazané dagguerotypie (nám se Corneliovy snímky zdají neostré a rozmazané), pak vězte, že jejich autorem je pravděpodobně nešťastný americký chemik… který je v říši kouzel prodáván, kupován, půjčován a o kterého se vedou války.

Kresba londýnské uličky, která zachytila i krámek pana M. A. Ormese, obchodníka uhlím. Pan Ormes je zednář třetího stupně a respektovaný postarší gentleman s rostoucím bříškem. Mezi sousedy je respektovaný a málokdy přijde jeho jméno na přetřes, protože se úzkostlivě vyhýbá jakýmkoli skandálům. Má k tomu více důvodů než jen svou pověst.

Málokdo ví, že nenápadný pan Ormes je členem klubu Diogenés a jeho krámek je místo, kde si agenti Jejího Veličenstva předávají zprávy a kde hledají úkryt, když je jejich krytí prozrazeno. Majitel obchodu je členem sekce 3, tedy „středovýchodní Evropa“. Nakupují u něj uhlí podomci z rakouské a německé ambasády a občas mu v prázdné putně na uhlí připutuje i nějaký zajímavý dokument ze stolu, který tam „náhodou“ spadl. Pan Ormes je také jedním ze tří osob v britské rozvědce, který zná totožnost agenta „Magnólie“, jenž má přístup k přísně tajným německým tajemstvím. Jen jeho existence je přísně střeženým tajemstvím a spekuluje se, že může jít snad o někoho z pruského královského rodu.

Nenápadný krámek pana Ormese ale nic z toho neprozradí a sousedé tak znají pouze trochu nudného tloustnoucího obchodníka s růžolící anglickou manželkou.

Fotografie Sharinghamu, přímořského letoviska v hrabství Norfolk. Ve viktoriánské době to bylo poměrně oblíbené letovisko pro rodiny a prázdninové výletníky. Ne tak známé a oblíbené jako Brighton a další městečka na jihu Anglie, ale i tak synonymum dovolené trávené u moře. Obyvatelé městečka samotného se kromě turismu živí hlavně rybolovem. Díky rozvoji železnice dodávají Sharinghamští každý den čerstvé kraby na londýnské rybí trhy.

Na fotografii jsou guvernantky, které dohlížejí na děti bohatých návštěvníků, ubytovaní v hotelech a boarding houses. Pokud byste hledali mága, který potřebuje trochu klidu na studium nebo dobrodruha, který se potřebuje ztratit z očí, tak ospalá díra jako Sharingham mimo sezónu je ideální tip, kde začít hledat.

Na fotografii je Jeremy Moore, veterán napoleonských válek, s manželkou. Bydlí v malém špinavém domku v East Endu a užívá si svoji penzi po odsloužení vojenských let. Nemá nedostatek a líbí se mu jeho jednoduchý a prostý život bez vzrušení. Bohužel, ač na to nevypadá, Jeremy je zřejmě nejmocnější mág v celém Londýně. Mágové proto za ním čas od času přicházejí, aby se poradili či jej požádali o pomoc. Jeremy se většinou snaží tvářit, že není doma a své soukromí si chrání složitými iluzemi. Jeho dvorek také stráží chrliči, kteří ho mají v oblibě, protože je krmí. Málokdo proklouzne jeho ochrannými opatřeními a ještě méně mágům nebo elfům se podaří Jeremyho přesvědčit, aby jim naslouchal.

Tento bývalý voják touží jen strávit zbytek života po boku své lásky z dětství, magii by nejraději pověsil na hřebík. Kouzla ale proudí jeho krví a prostupují jej tak, že jeho astrální obraz nelze rozeznat od surové kouzelné materie. Ví o všem, co se v Anglii děje a občas do dění zasáhne, pokud je země ve vážném ohrožení… vždy ale jedná ze zákulisí, aby se zástup prosebníků u jeho dveří nezvětšil.

http://1.bp.blogspot.com/_bOmMbyE0UnI/TROiFQzNwtI/AAAAAAAAAaA/h5ylqpJ9YVQ/s1600/res%2B1860_Anonyme_Un_v%2525C3%2525A9t%2525C3%2525A9ran_et_sa_femme_Ambrotype.jpg” alt=”Jeremy Moore s chotí” />

Na cestách kolem Londýna začali projíždět podivní tvorové. Elfí rytíři na skvostných ořích, jejichž rolničky zvoní překrásnou melodií, skřeti v livreji na ohyzdných herkách, skřítci pěšmo, fomoriani a další. Nikde se nezastaví, jen projedou s velkým spěchem a zdá se, že mají dost naspěch. Kolem Londýna se občas takoví návštěvníci z Férie v anglických krajích ještě objevují, ale většinou jen za svitu měsíce… a nikdy v tomto počtu. Mezi Sídhe v Londýně narůstá nervozita a mnozí z nich raději zmizeli z města.

Podle všeho za nárůstem napětí stojí zmizení princezny Ælfhild (na ilustraci je její podobizna v oblíbeném oblečení a se psem Leofwinem), která se ztratila v našem světě. Její otec, Pán na Bouřné věži, se obává, že byla unesena jeho nepřáteli a slíbil krvavou pomstu komukoli, kdo by jí zkřivil vlas na hlavě. Spojenci Pána Bouřné věže nabídli pomoc s jejím hledáním, jeho nepřátelé ale už vyslali lovce, aby ji zajali. Situace hrozí, že se změní v otevřenou válku mezi elfími pány… a nikdo stále netuší, kde se princezna nachází.