Monthly Archives: January 2013

Na fotografii je Jeremy Moore, veterán napoleonských válek, s manželkou. Bydlí v malém špinavém domku v East Endu a užívá si svoji penzi po odsloužení vojenských let. Nemá nedostatek a líbí se mu jeho jednoduchý a prostý život bez vzrušení. Bohužel, ač na to nevypadá, Jeremy je zřejmě nejmocnější mág v celém Londýně. Mágové proto za ním čas od času přicházejí, aby se poradili či jej požádali o pomoc. Jeremy se většinou snaží tvářit, že není doma a své soukromí si chrání složitými iluzemi. Jeho dvorek také stráží chrliči, kteří ho mají v oblibě, protože je krmí. Málokdo proklouzne jeho ochrannými opatřeními a ještě méně mágům nebo elfům se podaří Jeremyho přesvědčit, aby jim naslouchal.

Tento bývalý voják touží jen strávit zbytek života po boku své lásky z dětství, magii by nejraději pověsil na hřebík. Kouzla ale proudí jeho krví a prostupují jej tak, že jeho astrální obraz nelze rozeznat od surové kouzelné materie. Ví o všem, co se v Anglii děje a občas do dění zasáhne, pokud je země ve vážném ohrožení… vždy ale jedná ze zákulisí, aby se zástup prosebníků u jeho dveří nezvětšil.

http://1.bp.blogspot.com/_bOmMbyE0UnI/TROiFQzNwtI/AAAAAAAAAaA/h5ylqpJ9YVQ/s1600/res%2B1860_Anonyme_Un_v%2525C3%2525A9t%2525C3%2525A9ran_et_sa_femme_Ambrotype.jpg” alt=”Jeremy Moore s chotí” />

Na cestách kolem Londýna začali projíždět podivní tvorové. Elfí rytíři na skvostných ořích, jejichž rolničky zvoní překrásnou melodií, skřeti v livreji na ohyzdných herkách, skřítci pěšmo, fomoriani a další. Nikde se nezastaví, jen projedou s velkým spěchem a zdá se, že mají dost naspěch. Kolem Londýna se občas takoví návštěvníci z Férie v anglických krajích ještě objevují, ale většinou jen za svitu měsíce… a nikdy v tomto počtu. Mezi Sídhe v Londýně narůstá nervozita a mnozí z nich raději zmizeli z města.

Podle všeho za nárůstem napětí stojí zmizení princezny Ælfhild (na ilustraci je její podobizna v oblíbeném oblečení a se psem Leofwinem), která se ztratila v našem světě. Její otec, Pán na Bouřné věži, se obává, že byla unesena jeho nepřáteli a slíbil krvavou pomstu komukoli, kdo by jí zkřivil vlas na hlavě. Spojenci Pána Bouřné věže nabídli pomoc s jejím hledáním, jeho nepřátelé ale už vyslali lovce, aby ji zajali. Situace hrozí, že se změní v otevřenou válku mezi elfími pány… a nikdo stále netuší, kde se princezna nachází.

Vzhled dámy v devatenáctém století byl velmi důležitý. Za ideální barvu vlasů byla považována blond, dámské časopisy vyhlašovaly, že pouze dámy s blond vlasy jsou ty pravé krásky. Na opačné části spektra pak byly vlasy zrzavé. Říct o nějaké dívce, že „je zrzavá“ se rovnalo tomu ji označit za „děvku“. Krátké vlasy u dámy byly skandální a šokující, pánové s vlasy dlouhými pak byli „excentričtí“.

Dámy se také líčily a upravovaly svůj vzhled, ale jen potají – něco takového se považovalo za přiznání nedokonalosti a bylo to společensky trapné. Díky tomu, že bylo zároveň společensky nevhodné líbat ženu na veřejnosti na tváře nebo se jí dotýkat, dalo se to ale snadno zakrýt.

Dámy používaly pudr, aby jejich pleť vypadala bledší (znak krásy), nebo používaly barvy či dokonce louhy, které pokožku zbělely. Ke stejnému účelu se používal kupříkladu také arzen, který braly v malých dávkách. Řasy se pálily, aby vypadaly tmavší. Dívky také kapaly kolínskou na cukr (aby se dala spolknout) a požívaly ji nebo jedly rulík, aby měly světlejší oči a víc se tím blížily „ideálu krásy“.